Josef Dvořák přiznává: Svedla mě manželka. Společně se otužují čtyřicet let

Na kolik se cítíte?
Na tohle téma odmítám dlouhodobě diskutovat. (smích) Zkrátka jak to je, tak to je.

Čím se udržujete v kondici?
Kamarád lékař mi kdysi řekl, že pokud nebudu pracovat i fyzicky, špatně dopadnu. Proto se nevyhýbám práci rukama. K tomu si chodím dvakrát týdně zahrát tenis. Ale lék, na který si tělo přišlo samo, mám. Dlouho spím.

Josef Dvořák a Pohádkových 7 pádů Honzy Dědka:

Řada lidí má se spánkem problém.
Samozřejmě musíte ten spánek něčím podpořit. (smích) A nemusí to být nutně správná hladinka. Zvolte si svůj vlastní recept.

Na chalupě v Českém ráji máte bazén. Nepropadl jste otužování?
Propadl není správný výraz. Byl jsem sveden mojí vlastní ženou. Ve studené vodě se koupe odmalička. Když jsme se nabrnkávali, tak na mě cákla. (smích) Přitom jsem teplomil, takový Ital. Moje žena se koupe v noci. Napustí si studenou vanu a do ní se pak noří… Nezbylo mi nic jiného než zkusit studenou vodu taky. A víte, že to není tak strašné? My máme pořád z něčeho strach… Když budete věřit, že ho překonáte, zvládnete vše.

Josef Dvořák o festivalu pohádek i dětství v Kadani: Byl jsem třídní kašpar

Jste toho živým důkazem.
Přesně tak! Naším bazénem protéká voda z potoka a já se v něm koupu i v zimě. Takhle se otužujeme už spoustu let. U nás se nejedná o žádný módní trend.

Udržuje vás v kondici i manželka? Umí vás šikovně zaměstnat?
Sem tam mi dává nenápadně najevo, že má na některé věci málo času a byla by ráda, kdyby jí někdo pomohl. To se nedá odmítnout. (smích) Když nestíhá uklidit nádobí, rád to udělám a mám z toho dobrý pocit.

Vás úklid baví?
Strašne rád myju vany, porcelán… Dělá mi to radost. Ale pozor! Tyhle věci nesmíte mýt práškem. Umyvadla, vany musíte mýt jemnými tekutými prostředky, třeba šamponem na vlasy. Jak jednou sedřete glazuru, můžete je mýt od rána do večera a lesklé už nebudou nikdy.

Jdete na to dost poctivě. Budete asi perfekcionista…
Kdysi jsem se bavil s Petrem Nárožným na téma pořádku. Vyprávěl mi, že musí mít srovnané i tužky. Smál jsem se tomu, abych si záhy uvědomil, že dělám to samé.

KVÍZ: Josef Dvořák slaví narozeniny. Jak znáte českého herce i jeho role?

Už jsme zmínili vaši chalupu, kterou máte na krásném místě v Českém ráji. Hned vedle rybníka. Co vám naposledy vypravoval místní Čochtan?
S tím není poslední dobou řeč. Zdá se, že „cábruje“ po okolních rybnících a nechce se nechat zlákat k povídání. Ale až mu poteče do bot, určitě přijde.

Chodíte si sednout k vodě, kocháte se krásou okolních skal?
Já už si toho, že máme chalupu na tak krásném místě, pomalu nevážím. Jezdíme tam téměř čtyřicet let. Jsme tam domácí a trochu nám to zevšednělo. Když jsem tohle místo viděl poprvé, a když jsme se tam zabydlovali, byli jsme unešení. Když nad skalama začne vycházet měsíček, je to úžasné. Pak by se jeden divil, kdyby tam opravdu nějaký hastrman nesídlil.

Jste aktivním divadelním harcovníkem. Dáváte si před představením rozcvičku?
Nebudete mi věřit, ale já jedu na zájezd a kolikrát ani nevím, co je zrovna na programu. Hrajeme totiž věci, které jsme reprízovali už tolikrát… Díky tomu je mám zaběhnuté, těším se na ně. Jediné, co si potřebuji před představením dát, je káva.

V divadelní hře Čochtan vypravuje, kterou uvádí letní scéna pod žižkovskou věží, hrajete pohádkovou bytost. Jste rád za tuto postavu?
V pohádkách vždycky všechno dobře dopadne. A dobro se snažím šířit i mimo divadelní prkna. Víte, co je zvláštní? Já nikdy nedostával záporné role. Režiséři a dramaturgové asi vědeli, proč to dělají. Já bych jim z nich udělal dobráky. (smích)

Druhá inscenace, kterou diváci na Žižkově uvidí, je S Pydlou v zádech. Velmi živě během ní komunikujete s diváky. Co vás na tom baví?
Mimo jiné právě ona komunikace. Tohle není klasická hra. Jde o představení, ve kterém jako herec oslovuji publikum. Pak jsem nadšený tím, že lidé odpovídají, reagují. Když jsem s Pydlou začínal, režiséři mě varovali a říkali: „Zahráváš si. Publikum se může nechat vyprovokovat a bude ti odpovídat.“ Jsem rád, že jsem si zahrával.

Šárka Vaňková a Petr Vondráček: Naše pracovní setkávání přerostlo v lásku

Je díky tomu hra pokaždé trochu jiná?
Představení má několik tisíc repríz. Hraje se už čtyřicet let. Je prozkoumané ve všech možných rozích i ve všech variantách. Ale v průběhu hry se vždycky narodí něco, o čem si s lidmi rád popovídám, co stojí za to, okomentovat. A když se nenarodí, což se také může stát, tak se to holt nenarodilo. Nemá smysl rvát to za každou cenu.

Jste ve společnosti rád středem pozornosti?
Jsem trochu introvert. Asi by to do mě řekl málokdo. Vůbec mi nevadí, být sám s pocitem, že můžu do společnosti kdykoli vpadnout. Sedět, dívat se na vodu, skály, tohle mi dělá dobře.

Celý život se bavíte. Nebo to tak jen vypadá?
Bavím. Sám se sebou. Nevím, jestli už to není nějaká diagnóza, ale lidé mě mohou potkat, když venčím pejska, jak se usmívám nebo se rozesměju. Ale já si špacíruju ve svém vlastním světě, ve kterém se zrovna pohybuju. Ale ne fyzicky. (smích)