Kliknutím zvětšíteNový duet jste nazpívala s Richardem Müllerem. Proč právě s ním?
Emma: Richard je výjimečný, neopakovatelný. Je to král Richard! V rámci československého prostoru mě nenapadá jiný hlas, který by lépe kontrastoval s mým. Jsem něžná víla, ale neoplývám tolika hlasovými barvami. Přenášet dokážu jen něžnou linku. Říkala jsem si, že tuhle písničku, která je navíc mou první v češtině, by měl držet pevný mužský sloup. Tím sloupem je nakonec sám král.
Emma Smetana & Richard Müller - Tahle jedna vteřina:
S jakým očekáváním jste Richarda Müllera oslovila?
Emma: Přes hodného manažera Adnana Hamziče jsem Richardovi poslala písničku v už hodně pokročilé fázi. Aby bylo hned jasné, o čem se bavíme. A doufala jsem, že se v té písni Richard, coby interpret, hned uslyší. Zároveň jsem si ale říkala, že mu podobných nabídek přijde týdně patnáct…
Richard: Zájem o spolupráci se mnou je. Konkrétní nabídky přicházejí, ale u mě je na prvním místě kvalita dotyčného díla. Ke spolupráci přistoupím málokdy.
Věděl jste, kdo je Emma Smetana?
Richard: Ano! Věděl jsem, že existuje. Zároveň se přiznám… neznal jsem jedinou její písničku.
Emma: Aha! Naštěstí mi Richardova dcera Ema loni v Paříži tvrdila pravý opak. Že se mu naše tvorba líbí. Nebo jsem si to jen blbě zapamatovala. (smích) Kdybych věděla, že Richard skutečně nezná žádnou z našich písní, možná bych mu duet ani neposlala. Už sis zpětně mou a Jordanovu tvorbu dohledal?
Richard: Ano. A není důležité, jak to celé vzniklo. Důležitý je výsledek. Když jsem si písničku poslechl, hned se mi líbila. Stejně jako Emmin něžný projev. Hned na začátku jsem měl pocit, že když duet nazpíváme spolu, mohl by fungovat. A to se myslím, stalo.
Jak už jste zmínila, jde o vaši první píseň v češtině. Navíc duet s Richardem. Je ještě něčím speciální, zvláštní?
Emma: Když ji pustím ve své, řekla bych mírně alternativnější bublině, všichni na začátku nasadí kritický výraz s otazníkem: co je to za prvoplánový kýč? Po pár taktech přistoupí na to, že sice bůhvíjak progresivní není, ale že skutečně nese silnou emoci. Písnička mi přijde speciální v tom, že získává srdce úplně všech mnou náhodně oslovených posluchačů, které používám jako focus group. Svým způsobem je usmiřovací.
Nahrává se anketa …
Finální podobu jste nahráli spolu?
Emma: Svůj part jsem nahrála ve studiu s naším kamarádem Kubou Strachem – DJ a producentem NobodyListen. Celý tvůrčí tým se pak s nahrávkou vydal za Richardem do Bratislavy, abychom dohlédli na to, že to krásně nazpívá. Často jsme během nahrávání narazili na jeho odpověď: „Ne, tohle dělat nebudu. To ať dělají profesionální zpěváci…“
Richard: Ale nakonec jsem pokaždé udělal, co se po mně chtělo. Emmě se nedá odolat, to je důležité zmínit.
Emma: Richard se mě zřejmě bojí. (smích)
Zjistila jste rychle, jak se mu dostat na kobylku?
Emma: Vlastně vůbec nevím. Když se začalo nahrávat, znali jsme se pár minut. Já seděla ve studiu, poslouchala náběry, které Richard nazpíval. Všechny byly skvělé! Přesto jsem ve výrazu jeho tváře viděla velkou nejistotu. Že je to krásné, věděli v tu chvíli všichni, kromě Richarda. A abychom se dostali přesně tam, kam jsem si přála, musela jsem vytáhnout arzenál manipulativních technik, které zabírají na mé dvě dcery. Kupodivu fungovaly i na slovenskou legendu. (smích)
Do dobrodružství s lidmi, na kterých je od pohledu vidět, že jsou hodní, se člověk pustí snadno a s chutí. Neodradí vás ani, když jsou nevrlí. Víte totiž, že tam vzadu mají dobré srdce.
Richard: To jsi řekla moc pěkně.
O Richardu Müllerovi mluvíte jako o králi, legendě. Respekt z něj jste neměla?
Emma: Nechci, aby to vyznělo floutkovsky, ale neměla. Vyrostla jsem mezi silnými osobnostmi. Můj tatínek vedl pařížský klub, kde spolupracoval s Police, Pretenders, Iggym Popem… Maminka byla, a je, obklopena myslitelsko-politickými lídry z dob sametové revoluce. Díky tomu jsem nikdy nezažila takový ten „starstruck moment“. Možná je to škoda! Každopádně jsem k tomu teď přistoupila tak, že spolupracuji s mimořádnou hudební osobností. Míru, která by mě paralyzovala, to nepřesáhlo.
Oba jste rodiči. Ovlivňovaly, či ovlivňují děti váš kreativní proces?
Richard: Svým dětem jsem složil a věnoval několik písní, ještě když byly malé.Emma: Pro Lennonku jsem napsala písničku Dream On. A od doby, co jsem maminkou, si ještě o něco víc vážím svého času. Vždy danou aktivitu měřím tím, jestli se vyplatí jí věnovat čas, namísto toho, abych byla s dětmi.
Richard: To je velmi správný přístup.
Emma: Možná mě to kreativně ovlivňuje ve větší netrpělivosti. Zároveň se děťátka snažím do tvůrčího procesu vtahovat, jak jen to jde. Lennonka zná písničku Tahle jedna vteřina od rána, které následovalo po noci, kdy jsem ji složila. U snídaně jsem jí pustila záznam. Hned mi řekla, co vykrádám a měla absolutní pravdu. (smích) Zhruba ob den se pak zajímala, jak jsem pokročila s aranžemi.
Emma Smetana & Jordan Haj hosty pořadu 7 pádů Honzy Dědka:
Písničku jste složila rychle?
Emma: Ano. Nerozumím tomu, že někdo rozvlekle pracuje na písni třeba půl roku. I můj poslední singl Chase It vznikl za hodinu a půl.
Richard: Znáš kapelu Tears For Fears?
Emma: Asi ne.
Richard: To je pozoruhodná dvojice, která vydala několik desek. Jedno album je mimořádné, jmenuje se Songs From The Big Chair. Když se jich ptali, jak dlouho skládají písničku, odpověděli, že dva měsíce. Já mám za dva měsíce nahraných osm alb! Každý to má jinak.
Emma: To určitě. Možná je to i dětmi. Život s nimi je strašně zrychlený a člověk prostě uhání vpřed, aby se mohl co nejdřív vydat za nimi domů.
Máte na srdci ještě něco, co byste rádi řekli úplným závěrem?
Emma: Jednu věc ještě říct musím: Přijďte 4. listopadu do pražského Fora Karlín. Budeme tam mít s Jordym největší koncert v životě. Všechny zvu!
7
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
