Emma Smetana a Jordan Haj: Máme hodně problémů. Komunikace k nim ale nepatří

Co je nejlepšího na tom, být rodičem?
Emma: Vědomí, že až nebudeme my, budou tu dvě vylepšené verze nás.

Jordan: To se dá jen hrozně těžko uchopit, rozhodně to pro mě není žádná jedna věc. Naopak je to to, jak se nenápadně a nezvratně promění celý ten okolní svět a vaše úloha v něm. Plus teda pro mě osobně je bezedná studnice dojetí a něhy ta dynamika vztahu otec a dcera (teď už dvě dcery). Takřka na denní bázi vnitřně děkuju osudu, že je tohle ta konstelace, se kterou jsem do rodičovství vstoupil.

Martina Pártlová: Někdy bych se ráda trošku pohádala, ale partner nechce

Cítili jste po narození prvního dítěte zodpovědnost za někoho jiného než za sebe?
Emma: Spíš než zodpovědnost za někoho dalšího se v mém případě dostavil pocit, že teď už opravdu není čas ztrácet čas. Protože čas je ta nejcennější komodita, šíleně to všechno letí, a mám-li ho částečně trávit i bez svých dětí, tak si to potřebuju hodně kvalitně zdůvodnit. Jinými slovy víc než dřív selektuju pracovní nabídky i všemožné společenské pozvánky tak, abych si pak nevyčítala, že kvůli nim přicházím o ty nejcennější okamžiky, které život přináší.

Jordan: Já si celej život nějak to rodičovství představoval, asi jako každej, že budeme takoví a že nebudeme takoví. A pamatuju si, jak se mi nádherně ulevilo, když jsem se na chvilinku ohlédl po prvních čtyřech letech toho rodičovství zpět a s radostí jsem si uvědomil, že jsme přesně to, co jsem si v tý teorii představoval a přál.

Podívejte se na společnou píseň Emmy a Jordana:

Co nejcennějšího vám rodiče dali, co vás naučili?
Jordan: Troufám si, pozorujíc sám sebe a svůj osobnostní vývoj, tvrdit, že jedna z mála výhod toho mít děti blíž ke třicítce než k dvacítce je, že za těch pár let v sobě lépe stihnete protřídit a vybrat si, co z toho, jací byli vaši rodiče, si chcete vypůjčit, aplikovat a předávat dál a co z toho, jací byli, v sobě s tíhou ponesete už jen vy a dál to předávat rozhodně nechcete. Ale možná to je jen moje tempo a něčí vnitřní integrita, odstup a nadhled jsou už ve dvaceti tam, kam já dospěl až téměř ve třiceti.

Emma: Mým hlavním štěstím stran rodičů je, že jsem se narodila dvěma extrémně inteligentním a nesmírně vtipným a svobodným lidem. Maminka mě naučila být odvážná, komunikativní, nikdy se nepodceňovat kvůli tomu, že jsem žena, a taky nepřehlížet nepříjemné věci jen proto, abych se třeba vyhnula konfliktu. Někdo tomu může říkat občanská angažovanost. Tatínek mi předal lásku k hudbě, k Paříži, k módě, k nejčernějšímu možnému humoru a ke všemu trapnému. Naučil mě mít rád ostudu a všechny možné formy podivínství. A jsem po něm v tom, že se nedokážu nesmát na pohřbech. Včetně toho jeho.

Máte v paměti zarytý společně strávený čas se svými rodiči? Ne hračky, ale konkrétní zážitky?
Emma: Ano. V paměti mám zaryté abstraktní okamžiky a konkrétní emoce. Moje dětství jsou Beatles, Disney pohádky, Čaroděj ze země Oz, Charlie Chaplin, The Marx Brothers, prázdniny s tatínkem na cestách, kočování v dodávce na turné s Věrou Bílou a její kapelou, ale taky kancelářská židle v Radě Evropy a později na českém ministerstvu zahraničí, kde jsem si dělala úkoly do školy při čekání na maminku, až dopracuje. S tatínkem jsem jako malá měla společného času míň, než bych si přála, a o to víc jsem si každého dne s ním vážila.

Je pro vás důležité, aby vás vaše dcery vnímaly jako svůj vzor? Jsou pro vás hnacím motorem, chcete být i kvůli nim lepším člověkem?
Emma: Ráda bych pro ně byla tou nejméně špatnou verzí sebe. Snažím se před nimi ovládat svou vrozenou netrpělivost a vzteklost, být o něco jemnější. Otázkou je, jestli to k něčemu bude, když je už teď jasné, že jsou obě ještě mnohem, mnohem divočejší než já. (smích)

Jordan: Ano, být rodič, co je pro své děti superhrdina, je velkej stimul, a tudíž i motivace. Člověk může dosahovat kdejakých intelektuálních výšin, uznání odborníků, přátel, široké veřejnosti, ale když mu pětiletá dcera řekne: „Ty jseš nejsilnější na světě a uneseš úplně všechno,“ tak vyroste o deset čísel a vlastně to pro něj znamená víc.

Někteří rodiče chtějí být pro své děti vzorem. Chtějí jim ukázat, že coby rodiče nejenže běží závod, ale běží ho a jsou první.
Emma: Já se narodila dvěma workoholikům, s dalším workoholikem teď patnáctým rokem chodím, častěji než děti pouštíme do světa písničky, klipy, pracujeme a plánujeme další kreativní práci vlastně nonstop… A zároveň si hlídáme, abychom kvůli tomu neprošvihli Lennončino a Arielčino dětství. Ale samozřejmě je to hodně křehká rovnováha, člověk na to musí vědomě myslet, nenechat se strhnout okolím, nepřeceňovat své síly a připustit si, že nejde stihnout všechno.

Jordan: Já nejsem ze své podstaty soutěživej, není to druh samectví, který by mi byl vlastní. Pokud něco, tak se snažím tu soutěživost v Lennonce spíš potlačit.

Evě Decastelo nová láska svědčí. Za rok má dole 13 kilo a nikdy nevypadala líp

Jaké jsou nejoblíbenější rodinné aktivity?
Emma: Vaření!

Jordan: Zpívání!

Emma: Hra na klavír!

Jordan: Tančení.

Emma: A „tulili“.

Popište se, jací jste jako rodiče?
Emma: Snažíme se co nejmíň škodit. A obklopujeme sebe i holčičky dobrými lidmi a zážitky, nikoli věcmi.

Jordan: Jsme dobrý rodiče, co skvěle uchopili výchovu. (smích)

Arielka toho možná ještě tolik neřekne, ale je podle Lennonky někdo z vás hodnějším rodičem?
Emma: V tomhle to myslím vedeme jako rodiče ukázkově. Lennonka ví, že ani jeden z nás nikdy nepodryje autoritu toho druhého.

Jordan: Co jeden zakáže, druhý nepovolí. Náš život je dost divokej a rozlítanej, ale určitý pravidla a zásady jsou o to pevnější a Lennon už je taky zná jako mantry. Tohle je jedna z nich. Když přijde zákaz, už ji ani nenapadne jít to zkoušet za tím druhým.

Lukáš Krpálek má doma světici: Manželka mě hlídá, kontroluje, ať neblbnu

Je díky tomu, že si skvěle rozumíte jako pár, i společná výchova dětí jednodušší?
Emma: K tomu bych řekla asi jen to, že jsem si s Jordym udělala děti právě proto, že jsem dopředu věděla, jaký bude tatínek. Ten nejlepší.

Jordan: Ano.

Došlo mezi vámi vůbec na třecí plochy ohledně výchovy?
Emma: Možná mi to nebudete věřit, ale žádný takový moment si nevybavím.

Jordan: Asi nikdy, nebo možná milionkrát… Chci tím říct, že máme hodně problémů, ale komunikace mezi náma dvěma není jedním z nich. A tudíž nic nestihlo nikdy vytvořit plochu dost velkou ke tření.

U prvního dítěte člověk vše dělá tak nějak intuitivně. Je něco, co u druhorozené Arielky děláte jinak?
Emma: Nemyslím si. Napadá tě něco, lásko?

Jordan: Máme chůvu a tím je to trochu jiné, ale rodičovsky je to stejné. A pokud jsme v případě Lennonky nebyli moc úzkostliví rodiče, tak s Arielkou jsme už úplný pankáči a flegmatici, které nerozhodí a nevyděsí opravdu nic.

Lennonka už chodí do školy, podle čeho jste ji vybírali?
Emma: Lennonka nastoupila do první třídy. S ohledem na její bezpečí to nebudeme víc specifikovat. Ale nadšení jsme všichni. Čte, píše, počítá, sčítá.

Jordan: Arielka už se taky specializuje v jedné nejmenované dětské skupince, která se schází v nejmenované části Prahy. (smích)

Jakou budoucnost si přejete pro své děti?
Jordan: Jak tak pozoruju poslední roky čerstvě plnoleté lidi nebo se tomu blížící, když se s nimi bavím, říkám si, že bych strašně přál oběma svým dcerám, aby za pár let tou dobou věděly, nebo si alespoň mylně myslely, že vědí, čím chtějí být. Co se sebou, co je baví tak moc, že to prostě musí jít zkoumat a prohlubovat. Já to tak v osmnácti rozhodně měl a mýlil jsem se – trochu…

Osud mi to pak trochu omlátil o hlavu a zavedl mě jinam, než jsem to měl původně v plánu. Ale zpětně, zpětně to je úplně jedno, protože to tehdy udělalo to, co mělo. Dalo mi to elán a cíl a přehouplo mě to jako oštěpem přes životní období, co buď může být nejvitálnější cesta za snem v nejodolnějším těle a nezlomné mladé duši, anebo taky může být několikaletou, pekelnou stezkou do neznáma.

Emma: Přála bych jim, aby se ony dvě navždy milovaly a obdivovaly tak jako teď. A aby měly navždy takhle čisté srdce a živé oči. Nejšťastnější dospělí jsou z mého pohledu ti, kteří zůstali dětmi.

Letos jste byli v jednom tahu. Jak jste svým dcerám „oplatili“, že jste na ně neměli tolik času? Byla velká dovolená?
Emma: Velká dovolená se v našem případě koná v zimě. Všichni čtyři se přesuneme na nejvzdálenější možné místo, teď to bude zase Bali, a tam se odehraje intenzivní family team building, ze kterého pak žijeme celý rok.

Nejsem šedivý muž s flekem na poklopci, říká moderátor Tomáš Zástěra

Od června je venku vaše album, teď sklízeli jeho plody…
Emma: Před svátky jsme hodně koncertovali. Poprvé jsme měli samostatný koncert v Bratislavě.

Jordan: A po každém koncertě jsme kromě By Now merchandisingu prodávali i vinyly By Now. Kromě klasické černé verze máme taky limitku v barvě off-white. I díky fotkám od Marka Jarkovského to vypadá přesně tak, jak jsme si přáli. A taky díky naší grafičce Báře Oudesové.

Emma: Stihli jsme natočit i nový videoklip. Po vyprodaném koncertě v Paříži se Jordy rozhodl naučit stříhat videa, abychom mohli vypouštět vlogy.

Jordan: Já jsem se nerozhodl, ty jsi mě k tomu donutila.

Emma: Velmi správně. A oba navzájem se nutíme do toho, naučit se základy hudební produkce, abychom byli soběstačnější a například během cest dokázali pořídit jakž takž důstojné demo nahrávky. Máme za sebou už první rychlokurz v obýváku našeho kamaráda Alberta Černého z Lake Malawi. Měl s námi až neuvěřitelnou trpělivost a jako učitele ho můžeme vřele doporučit!