Od maminky jsem od těch svých dvou let, co jsem tě ztratil, slyšel, jaký jsi byl: černovlasý, elegantní, středně velký, krasavec. Vystudovaný elektroinženýr s diplomem z univerzity v Darmstadtu, skvělý pianista a něžný milující manžel a ctitel mámy, která tě až do své smrti neobyčejně obdivovala a zůstala ti věrná až za hrob.
Říkala mi celá rozněžnělá a plachá, že jsi byl hrdina, protože jsi nás svým výletem do oblak zachránil před hrůznými norimberskými zákony, které začaly děsit svět.

Nikdy jsme spolu nemohli promluvit, táto. Až dnes. Chci ti poděkovat, teď, kdy už mám trochu rozumu a viděl jsem trápení světa. Za všechno, co jsi mi předal: svoje ruce, svoji hlavu, srdce, lásku k mámě, dobré zdraví a odpor ke zlu. Jsem tady vlastně za tebe, žiji díky tobě, táto, a děkuji ti za život.
Celý čas, co jsem bez tebe, se mi po tobě stýská a moc mi chybíš…
Tvůj Jan
Vzpomínáte na své prarodiče? Co by asi řekl děda na vaše podnikání, na to, že jste postavili dům nebo že máte spokojenou rodinu? Zapomněli jste si říct babičce o recept na ty nejlepší koláče? Možná je ještě čas. Napište otci, matce, prarodičům.
Dopisy posílejte, prosím, na e-mail: dopisyrodina@denik.cz nebo na adresu: VLTAVA LABE MEDIA a.s., Deník – dopisy, U Trezorky 921/2, 158 00 Praha 5.