Důkazem toho je začínající místní chovatel Radomír Darda, který vlastní úly vyřezávané z jednoho kusu kmene podobné těm z rožnovského skanzenu.

Za tři roky chovatelství nezůstal jen u jednoho kousku a na zahradě už má hned další dva ručně dělané úly. Ke včelařině ho doslova dohnala rodina a kamarádi.

„Musím mít prý vyřezávané úly jako v rožnovském skanzenu a tak to vzniklo,“ přiblížil začátky Darda, který za těch pár let chovu včel naprosto propadl.

Včelám se prý dřevo líbí. „Kmen stromu je jejich přirozené prostředí,“ vysvětlil. S tím, že pro něj, jako včelaře, je to však zlý sen. „Je tam málo místa na manipulaci, proto jsem si pořídil sice nevzhledné, ale zato praktické, nástavkové úly,“ prozradil chovatel.

Člověk pak nemusí do úlu vkládat ruce a včely zbytečně dráždit.

O včelařině se Darda nechal slyšet, že to je opravdová věda. Každý den podle něj chovatel poznává něco jiného a stále se učí. „Přesto je to velmi uklidňující, když si člověk lehne do trávy před úly a pozoruje včely při práci,“ dodal.

Uštědřených žihadel od medonosného hmyzu má prý za sebou nespočet. „Jednou otečete, podruhé ne. Je to různé. Mám k tomu i ochranný oblek,“ řekl včelař. Podle jeho slov vždy záleží na agresivitě matky, od ní se pak odvíjí agresivita celého úlu. „Příští rok plánuju jejich výměnu. Jsou specielně šlechtěné matky kvůli snůšce i mírnosti,“ poodhalil Darda tajemství pro zasazené odpůrce. Kvůli lidem dokonce vyvěsil varovnou ceduli.

Ani jeho chovatelství tento rok neslavilo příliš velký úspěch. Nechce to ale připisovat včelímu moru. „Tolik se mi nevyrojili jako jindy. Ale výnos jsem měl přesto slušný. Ze čtyř včelstev mám sto jedenáct a půl kilogramu medu,“ okomentoval. Sám však med příliš nejí, raději jej rozdá rodině a známým.