Jak jste se dostal k výrobě štípaných holubiček?

Naučil jsem se to od svého tatínka. První holubičky u nás dělala ale naše babička, která je vyráběla z vajíček a z navarhánkovaného papíru. Tatínek si ale řekl, že jsme na Valašsku, kde je plno dřeva, tak je začal dělat z tohoto materiálu. Já jsem to od něj postupně odkoukal a začal je vyrábět také.

Jak vzniká štípaná holubička?

Je to dost složitý a zdlouhavý proces. Musíte si umět vybrat správné dřevo, které má kolmé nebo levotočivé vlákno a hustá léta. Potom si to dřevo zpracuji a namočím na čtyři až pět dnů do vody a do bylinek. Jak už mám připravené dřevo, tak si pořízem udělám hrubý tvar a potom pomocí nožíku a dlátka vytvaruji holubičku. Čtyři až pět dnů se musí ještě holubička sušit.

Kde lidé mohou vidět vaše díla?

Máme trvalou výstavu Nositelů lidových tradic, která putuje po celé republice. Letos bude v Krumlově. Potom často předvádím svou práci ve Strážnici nebo v Rožnově pod Radhoštěm. Také do světa jsem se díky holubičkám dostal. Do Ameriky nebo do Japonska. Evropu mám kromě Ruska a Anglie procestovanou celou.

Jak vám pomohl titul Nositel lidové tradice?

V té době jsem nevěděl, že mi někdo něco takového bude udělovat. Přišla s tím nějaká komise. Samozřejmě je titul nositele značka, určitá záruka kvality. Je to důkaz o tom, že člověk asi něco dokáže.

Jaká je současnost štípané holubičky?

Holubičkářů dříve moc nebylo. V současnosti je dělá například paní Božena Vráželová z Nového Hrozenkova. Ta ale používá jinou techniku i postup. Potom ještě pár lidí na Šumavě. V rodině se vyrábět štípané holubičky naučily obě mé dcery. Věřím tomu, že do budoucna buď ony, nebo vnoučata budou ve výrobě holubiček pokračovat.

DAVID JANOŠEK

Související Josef Kopčan: Dostali jsme se na titulní stranu The Washington Post