Sám je nadšeným milovníkem rybolovu. Ovšem ne vždy se prodejem prutů, háčků nebo navijáků zabýval. „Původně jsem byl spolumajitelem pneuservisu, ale ze zdravotních důvodů jsem musel skončit. Prodal jsem svůj podíl a přemýšlel, co dál,“ vzpomíná na předchozí zaměstnání Jiří Závodný.

Zdrojem obživy se mu nakonec stal jeho dlouholetý koníček. „Sám jsem rybářem už více než třicet let. Ve Vsetíně nějaké obchody, které by se na rybáře a jejich potřeby specializovaly, moc nebyly. Tak jsem, jak se říká, spojil příjemné s užitečným,“ usmívá se spokojeně Závodný.

První obchod měl v budově Kremlu (bývalého okresního výboru Komunistické strany Československa) na Dolním náměstí ve Vsetíně. Rybářské nádobíčko ovšem v současnosti nabízí členům Petrova cechu naproti bývalé Masarykově knihovně ve Vsetíně.

Svou prodejnu má potřebami pro lov ryb zaplněnu do posledního volného místa. „Potřeboval bych alespoň dvakrát větší prostory, ale problém u větších prodejen je vysoký nájem,“ krčí rameny obchodník.

Na nedostatek zákazníků si zatím nestěžuje. Rybářů ale podle něj velmi rychle ubývá, takže co bude dál, netuší. „Zejména rybářů, kteří se specializují na pstruhové vody, je každým rokem méně,“ posteskl si.

Důvodem je podle něj nejen rostoucí cena povolenek, ale hlavně úbytek ryb, na čemž nesou vinu právě rybáři. „Mnohdy jsou největšími pytláky právě oni,“ tvrdí prodejce a dodává:

„Rybařina by se měla dělat pro radost a ne pro maso. Pokud se lidé nebudou chovat k vodě a rybám s rozumem, brzy nebude kam na ryby chodit, protože žádné nebudou.“ Sám ale vyráží za svým koníčkem třikrát až čtyřikrát do roka. Jezdívá nejčastěji na jižní Moravu. „Vyjedu si vždy tak na týden, někdy i s rodinou. Bydlíme přímo u vody, sami si i vaříme,“ pochvaluje si Jiří Závodný.