Valašskomeziříčská gobelínka fungovala od roku 1908 po devadesátá léta minulého století jako Zemská jubilejní škola.

Po celou dobu tak měla podporu státu.

Posledních pětadvacet let však existuje jako komerční firma, které výrazně ubývá práce.

O možnostech pomoci v současné době jedná ředitel gobelínky Jan Timotej Strýček se Zlínským krajem i ministerstvem kultury.

„Nepotřebujeme dotace, potřebujeme zakázky. Možností, jak pomoci, je mnoho,“ uvedl ředitel gobelínky Jan Timotej Strýček.

Podle něj je podstatné, aby stát přestal firmu vnímat jako soukromou a začal ji považovat za tvořitele kultury a udržovatele nehmotné památky.

Potřebujeme šikovné a stálé řemeslníky

S tím souvisí i pomoc se zaučováním nových pokračovatelů řemesla.

„Bylo by potřeba, aby stát vymyslel systém, jak vzdělávat další adepty,“ podotkl Strýček.

Prozatím v této souvislosti manufaktura naráží na několik problémů. Jednak chybí vzdělávací středisko, takže se všichni noví zaměstnanci zaučují přímo v dílnách.

Což by ale nebyl problém, kdyby následně neodešli do jiného zaměstnání.

„Člověk se učí nejméně pět let, než v tom začne být šikovný a bude ho to bavit. Nás to stojí velké úsilí a finanční prostředky. Je proto potřeba zavést takový systém, aby, když už tohle vynaložíme, nám ten dotyčný tady zůstal,“ vysvětlil Strýček.

Během vládní návštěvy Zlínského kraje, která se uskutečnila uplynulé pondělí, navštívil gobelínku ministr kultury v demisi Ilja Šmíd v doprovodu krajského radního pro kulturu a památkovou péči Miroslava Kašného.

Pánové si manufakturu prohlédli a zároveň debatovali o možných řešeních, která se ze strany kraje a státu nabízejí.

„Myslím si, že si málokdo uvědomuje, jaká unikátní díla tady vznikají. Domnívám se, že pomoc od státu, aby toto jedinečné řemeslo zůstalo zachováno, je potřeba,“ vyjádřil se pro Deník ministr kultury Ilja Šmíd.

V praxi by to podle něj mohlo vypadat tak, že gobelíny, které jsou ve vlastnictví státu, bude restaurovat právě valašskomeziříčská gobelínka. Dalším krokem by pak mohla být pomoc se zajištěním odběru děl nových.

Co se týče nedostatku pokračovatelů, sdílí ministr stanovisko ředitele Strýčka.

„Mluvili jsme o tom, že je nutné, aby se v oboru vzdělávali lidé spjatí s regionem a aby, když se vyučí, neutíkali za lepším. Nemuseli by to být lidé nejmladší, ale třeba ze střední generace,“ uvedl Šmíd. Vyjádřil se také k možnosti finanční podpory.

„Je jasné, že taková výuka něco stojí, a proto je potřeba zjistit, zda existují nějaké rekvalifikační programy, které by s výchovou dalších pracovníků pomohly,“ uzavřel Šmíd.

Podle krajského radního pro kulturu a památkovou péči Miroslava Kašného je příslib pomoci ze strany státu pro gobelínku zásadní.

Ale i z hlediska kraje se nabízejí jistá řešení.

„Gobelínka spolupracuje s naším Muzeem regionu Valašsko, propagujeme ji v expozici v zámku Kinských, spolupodíleli jsme se na vydání zajímavé monografie. Můžeme být také nápomocni v důraznější popularizaci gobelínky nebo můžeme podpořit její činnost pravidelným doplňováním sbírky gobelínů v majetku kraje,“ vyjmenoval Kašný.

Připomněl, že přínosný by měl být také již připravovaný zápis manufaktury na krajský a následně národní seznam nehmotného kulturního dědictví.