„Stolních her pro nás, kteří vidíme, je opravdu hodně. Pro nevidomé či slabozraké ale téměř žádné,“ říká spolutvůrce originální novinky Miroslav Dančák z valašské obce Hovězí.

Na stůl před sebe přitom pokládá zhruba půldruhého kilogramu vážící kulatou hrací desku o průměru čtyřicet centimetrů. Je magnetická, hrací kameny rovněž opatřené magnetem na ní proto dobře drží a nehrozí jejich náhodné posunutí. Navíc díky speciální úpravě umí deska i svítit ve tmě.

Na první pohled zaujme, že povrch hrací desky není hladký, ale trojrozměrný. Vystupují z něj symboly čtyř živlů – vody, země, ohně a větru. Na desce jsou rozmístěné v polích ve čtyřech kruzích, jež se zmenšují směrem ke středu. V něm je umístěná pokladnice.

„Hráči postupují do středu Labyrontu skrze průchody, aby získali původní amulety živlů a tím pomyslně zachránili naší Zemi. Cestou však čelí různým nástrahám. Nouze není ani o souboje, při nichž lze protihráče o již získané amulety zase připravit,“ popisuje herní princip Miroslav Dančák.

Myšlenka vytvořit tuto hru je stará dvanáct let.

Stojí za ní trojice valašských výtvarníků, kteří se zaměřili na tvorbu trojrozměrných haptických obrazů. Tedy obrazů, které si nevidomí mohou „prohlédnout“ hmatem. Na výstavě těchto obrazů si jeden z nevidomých návštěvníků posteskl, že pro lidi s jeho hendikepem neexistuje prakticky žádná desková hra.

„A můj nynější kolega, jeden z oněch výtvarníků, tehdy slíbil, že hru pro nevidomé udělá,“ připomíná letitý závazek Miroslav Dančák.

Nevidomí můžou hrát společně s vidoucími

Na uskutečnění záměru se však nejprve nepodařilo zajistit dostatek financí, proto na nějaký čas „usnul“. Až po letech se k němu s autorem původní myšlenky vrátil právě Miroslav Dančák. Využil svých strojařských zkušeností i zkušeností s prací uměleckého puškaře a na CNC stroji naprogramoval formu na výrobu herní desky. Odlévá se ze speciální pryskyřice. Potřebné hrací kostky a kameny pak Miroslav Dančák vyrábí na 3D tiskárně.

Dnes má Labyront za sebou řadu měsíců testovaní, cizelování herního příběhu a dolaďování pravidel. Ta samozřejmě v krásné krabici, do níž tvůrci hru balí, nemohou chybět. A vzhledem k zaměření hry také na nevidomé hráče jsou pochopitelně k mání i v Braillově písmu.

Tvůrci už hru nabídli také Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých, kde se setkala s velkým úspěchem. Pozitivní ohlasy přibývají také ze strany samotných hráčů – vidících i se zrakovým hendikepem.

„Největší radost mám z toho, že Labyront dokáže propojit naše světy dohromady. Opravdu. Vůbec nezáleží na tom, jestli nevidíte, tady prostě může hrát opravdu každý,“ dělí se o svůj pocit ze hry nevidomý Ondřej Zmeškal.

S osmiletým synem Ríšou si hru vyzkoušel také Marek Svoboda, který zrakovým hendikepem netrpí.

„Obrovským bonusem hry je to, že se může pochlubit naprostou bezbariérovostí. Tvůrce myslel primárně na lidi zatížené ztrátou zraku a veškeré ručně vytvořené herní prvky jsou plastické a dobře rozpoznatelné hmatem,“ popisuje svou zkušenost.

Právě propojení členů rodiny při společné zábavě, či lidí vidících a nevidomých, to je hlavní myšlenka, kterou tvůrci hry sledují. „Dokážu si představit, že jednou bude Labyront k dispozici v každé čajovně či kavárně,“ uzavírá spolutvůrce hry Miroslav Dančák.