Ten kromě interligových bojů čeká také start v EHF Cupu proti ruské Astrachani.

O vašem přestupu do Poruby se mluvilo už v průběhu minulé sezony. Jak žhavé to jednání vlastně bylo?

Nevím, co se v Ostravě povídalo nebo jaké byly zvěsti o mém přestupu. S manažerem Poruby panem Adámkem jsme se začali vážněji bavit až po sezoně. Důvod byl jasný: chtěla jsem s čistou hlavou dohrát play off ve Zlíně.

Ve Zlíně došlo k nezvyklé situaci, kdy vedení nejprve odvolalo trenéra Kořínka a vzápětí ho 
k týmu opět jmenovalo. Jak moc ovlivnily tyhle události vaše rozhodnutí odejít ze Zlína?

Nikdy v kariéře jsem nic podobného nezažila a doufám, že už ani nezažiju. S odstupem času člověk vidí některé věci, které sehrály v aféře zásadní roli, jinak. Ty souvislosti si většinou spojíte až v momentě, kdy je pozdě. Ale i přesto to na mé rozhodnutí přestoupit nemělo vliv. Ve Zlíně jsem chtěla zůstat, byla jsem doma spokojená.

Měla jste i jiné nabídky?

Ano, ve hře bylo doopravdy více klubů.

Proč jste se rozhodla pro Porubu?

Tam se sešlo více zásadních věcí najednou. Po skončení minulé sezony se družstvo ve Zlíně začalo velmi rychle rozpadat. Vedení oznámilo, že v klubu končí. Dlouho se nevědělo, kdo bude novým trenérem týmu. To byly hodně důležité věci, které začaly ovlivňovat moje rozhodování. Necítila jsem ve Zlíně jistotu a nějakou perspektivní budoucnost. Navíc mou obrovskou motivací je udržení se v národním celku.

V týmu, který si vybojoval účast na ME, jste patřila k oporám. Berete právě účast na šampionátu jako další vrchol své kariéry?

Neznám házenkářku, která by nechtěla být v konečné nominaci. Musím doopravdy hodně tvrdě trénovat, aby to vyšlo. Proto pro mě byla Poruba ideální volba. Právě od spoluhráček z nároďáku jsem dobře věděla, že v Ostravě vše funguje, jak má. Proto mé rozhodování bylo nakonec vcelku jednoduché.

Hrálo nějakou roli to, že Poruba hraje evropské poháry?

Samozřejmě, že to bylo velké plus. Je skvělé, že se poměříme se silnými celky 
z Evropy. Pohárové zápasy mají úplně jiný náboj i atmosféru než ty, které hrajete 
v domácích soutěžích. Bude to pro tým velké zpestření, které nás vyvede ze zaběhnutého koloběhu interligy.

Zúčastnila jste se akademického mistrovství světa v Brazílii. Jak velký zážitek to byl?

Na akademické akci jsem byla poprvé, a když jsem se dozvěděla, že pojedeme do Brazílie, nadšená jsem moc nebyla. Před několika lety jsem tam odehrála dva zápasy a byla jsem tehdy dost zklamaná z tamních poměrů. Proto jsem tam letěla s hodně rozporuplnými pocity a ani se moc netěšila. Ale nakonec bych tuhle akci za žádnou jinou dovolenou nevyměnila. Bylo to naprosto fantastické a vše ještě umocněné tím, že ženský i mužský národní tým získal zlaté medaile.

Jaké byly oslavy?

To si asi každý dokáže představit (směje se). Bylo to velkolepé a sama mám spoustu nezapomenutelných zážitků. Asi nejsem sama, která by se v budoucnu ráda dalšího akademického šampionátu zase zúčastnila.

Zlín v minulé sezoně Porubě uštědřil vůbec nejvyšší porážku…

To je pravda, snad mi to holky už odpustily. Hrálo se ve Zlíně a bylo to po reprezentačním srazu. Nám vyšlo úplně všechno a Poruba zase působila unaveným dojmem. Potom nám to ale v odvetě Ostravanky oplatily stejným výsledkem. Odjížděly jsme domů jako zpráskaní psi.

Co říkáte na tým, kde znáte asi hlavně reprezentantky?

Zatím se s týmem i všemi kolem něj sžívám, ale můžu říct jen samá pozitiva. Je vidět, že holky jsou opravdový tým, drží pospolu. Když je potřeba zatnout zuby, tak jdou a rubou, jak se tady 
v Ostravě říká. Pokud bych to měla shrnout dvěma slovy, tak řeknu: Výborná parta!