Naopak se český reprezentant, jenž pochází z Nového Hrozenkova na Valašsku, těší na svá další vystoupení na olympijské sjezdovce.

Prozatím se Martin Vráblík dostal do akce na olympiádě dvakrát. Superobří slalom bohužel nedokončil, když vyjel mimo branku a byl diskvalifikován. V superkombinaci, ve které v Turíně před čtyřmi lety dojel na úžasném 12. místě, dojel na 31. pozici. A hlavně ze superkombinace byl hodně zklamaný. „Superobří slalom jsem bral hlavně jako trénink pro další závody. Udělal jsem tam chybu a nevešel se do branky. Že jsem nedojel, mě mrzí, ale žádná tragédie to není. Více jsem naštvaný ze superkombinace, tak jsem čekal od sebe více. Ale sjezd byl hrozně těžký a s nadsázkou se dá říci, že jsem rád, že jsem ho ve zdraví sjel. Hlavně ve střední pasáži to bylo opravdu hodně drsné. Slalom byl o už dost lepší, ale i tam jsem udělal hodně chyb. Asi nejlépe jsem zajel střední pasáž, ale i tak to mohlo být lepší a mohl jsem skončit ve výsledcích mnohem výše,“ litoval Vráblík nepovedeného závodu.

V dalším programu her čeká Martina Vráblíka ještě v úterý (24. února) obří slalom a na závěr nadcházející sobotu (27. února) slalom speciál. „Na oba závody se hodně těším. Hlavně ve slalomu bych chtěl udělat co nejlepší výsledek. Bude potřeba zajet celou trať bez chyby a ne jen její část. V tréninku se mi to daří tak v jedné jízdě ze čtyř, tak věřím, že to vyjde v závodě,“ podotkl český olympionik.

A jak se vlastně žije Martinu Vráblíkovi v olympijské vesnici a jak si vychutnává sportovní svátek? „Zatím si to užívám. Program mám pořád nabitý podobně. Tedy trénink na lyžích, posilovna, pak zajít na jídlo a tak pořád dokola. Obecně se mi tady hrozně moc líbí, je tady krásně. Ale na druhou stranu musím dodat, že doma je doma,“ směje se Vráblík. Podle původních plánů před olympiádou chtěl sjezdař z Nového Hrozenkova zhlédnout i některé jiné sporty a podpořit reprezentační kolegy, ale časově to zatím příliš nevyšlo. „Chtěl jsem jet na hokejový zápas našich reprezentantů, ale na druhý den jsem měl trénink. A protože bychom se z hokeje dostali do postele až nejdříve ve dvě nebo ve tři v noci, musel jsem to vzdát. Snad mi to ještě vyjde jindy,“ přeje si Martin Vráblík.