„Stojíme zde již druhým rokem. Je to tady jako na farmě, ale protože jsem z vesnice, jsem na tyto pachy zvyklý,“ směje se největší favorit nadcházejícího 49. ročníku Barum Rally Jan Kopecký, který má před víkendem jasný cíl – popáté v řadě zvítězit.

„Bude těžké zopakovat loňskou nejúspěšnější sezonu v mé kariéře, kdy jsme s výjimkou závodu ve Španělsku vše vyhráli. Každopádně chci zde být opět rychlý a získat i sedmý domácí titul,“ hlásí 37letý úřadující český a světový šampion kategorie WRC2.

O zpestření testů se postaral zpěvák Marek Ztracený, který v závěru testování usedl na místo spolujezdce. Posloucháte jeho hudbu?

Já jsme spíše rockově založený, proto jsem po příjezdu do regionu hned naladil radio RockMax. Hudbu Marka znám, poslechnu si ji, ale popravdě ji nevyhledávám. Marek zatoužil po svezení, což jsem rád udělal.

Jezdíte s celebritami jinak?

Je to normální chlap z masa a kostí, jeli jsme proto naplno. Snad si to užil. (smích)

Na jaře skončila vaše snová série 24 prvenství na tuzemských tratích v řadě. Pokusíte se ji znova překonat?

Já rozhodně ne! (smích) Následovníkům přeji hodně štěstí, protože to byla hodně dlouhá šňůra a stála hodně úsilí. Popravdě jsme rád, že to skončilo a nikdo se mě neptá, kdy to skončí. (smích) Pokud mě nepostihne nějaký Alzheimer, tak si na ni za pár let asi rád ještě zavzpomínám. Možná si i řeknu, že tenkrát jsme byli dobří!

Ve Zlíně se představíte s novou zbraní, novou evolucí Fabie. V čem je lepší než ta loňská?

Zvenku jsou hodně podobné, nějaký facelift vepředu hodně pomohl, pohledově se auto rozzářilo. Uvnitř vozu jsou změny, ale nejsou velké, neboť stávající Fabie byla výjimečné auto ve své kategorii, vyhrála téměř všechny závody, kde startovala. I proto vylepšit takovou závodničku bylo složité, na druhou stranu cítím, že se nám to povedlo. Nyní jej ještě musíme doladit.

Když letos vyhrajete, získáte i druhý putovní křišťálový pohár do svého stálého držení. Přivezl jste jej s sebou?

Pořadatelé se mi neozvali, tak jej asi nechtějí vidět a nestýská se jim po něm. (smích)

Na první trofej koukáte ve vaší pracovně. Kde by případně našla místo druhá?

To je předčasné. Pokud to vyjde, musíme se domluvit, jestli ji nenecháme ve Zlíně, aby opět zde zůstala delší dobu… Opravdu si pohrávám s myšlenkou ji nechat dalším, ale protože jsme v autě dva, musíme se domluvit i s Pavlem (Dreslerem). (úsměv) Pokud o ni projeví zájem, bude jeho.

Na které prvenství Barumky nejvíce vzpomínáte?

Je jich více, přesněji tři. První z roku 2004 ve WRC má punc skalpu Kresty s Pechem, kdy do té doby jsem jim v českém mistráku sotva stačil a zde jim dal dvě a půl minuty, což bylo výjimečné. V roce 2009 to byla první velká výhra v obrovské konkurenci vozů IRC. Hodně znamenala hlavně pro Petra Starého, Zlíňáka, který byl tím hodně dojatý. A v neposlední řadě rok 2016 a naše úspěšná přetahovaná s Lukjaňukem do poslední erzety.

Jak probíhaly přípravy na nadcházející víkend?

Byla standardní, vše máme připravené. Na druhou stranu všichni cítíme, jak se začíná šetřit na všech frontách. I proto jsme natestovali méně kilometrů než loni. Jedeme s novým vozem, navíc na hodně specifických úsecích, proto asi budeme trošku laborovat s nastavením i v úvodu závodu.

Co říkáte na konkurenci? Nechybí vám zde osobnost loňské hvězdy Danila Sorda?

Spíše se český fanoušek a motoristický národ loni hodně namlsal. Bylo by krásné, kdyby tady opět byl někdo takový, ale jednalo se o krásnou výjimku. Bohužel v tomto směru se nyní jede Barumka v nešťastném termínu před Německem, kdy se velcí kluci z MS intenzivně věnují přípravám na tento podnik.

Kdo by vám měl nejvíce šlapat na paty? Rychlí Rusové Lukjaňuk s Gryazinem?

Doufám, že tam budou i další jména. Nesmíme zapomínat ani na Filipa Mareše, Vencu Pecha. Doufám, že do toho opět šlápnou a budou se s námi tahat o první místo. Nesmíme zapomenout ani na místní matadory, jako je Tomáš Kostka. Budeme do toho šlapat od prvních metrů, nechtěl bych se ale někomu dívat na záda! (smích)

Podle ředitele závodu se již někteří jezdci vás bojí a nechtějí do Zlína jezdit…

Pokud to tak je, tak je to špatný přístup, prakticky ztracený závod. Já to totiž měl obráceně. Vždy, když byl někde nějaký místní matador, tak jsem se snažil od nich učit, sledovat, co dělají jinak. A hlavně být lepší a porazit je.

Co říkáte na letošní skladbu tratí?

Náročná bude zejména neděle, i když ani sobota se nesmí podcenit. Všechny zkoušky jsou těžké, navíc se vrací kostelanská vložka, kterou jsem v této podobě absolvoval v roce 2004 s WRCéčkem. Respekt vzbuzují především Maják, Pindula a Kašava, na posledně dvou jmenovaných se asi bude rozhodovat.

Vrací se legendární Pindula. Jaké na ni máte vzpomínky?

Pěkné. Je těžká už tím, že je schovaná v lese, bude hodně uklouzaná a trefit pneu nebude snadné. Vyrovná se Semetínu, Trojáku, přesněji nyní Kašavě. Je třeba se zde soustředit na každý metr.

Čím to, že nejste letos v českém šampionátu tak dominantní? Chybí vám štěstí?

Potkává nás nyní smůla v podobě menších defektů a velkých rozmarů počasí. Ideální nebyla ani volba pneumatik. Každopádně zisk sedmého titulu je v našich rukou. Matematika je jasná – nejlépe Barumku vyhrát, respektive udržet za zády Filipa Mareše. Pro další titul uděláme maximum, prvenství jsme se ještě nenabažili.

Před čtvrt rokem jste se stal otcem syna Josefa. Jak moc se vám změnil život?

Závodní zůstal pořád stejný. Ale je pravdou, že mimo něj se snažím s ženou a synem trávit maximum času. Když jsem doma, pomáhám, spím pak jen tři čtyři hodiny denně. Z tohoto pohledu je dobře, že závodů není tolik jako loni a mohu být více s rodinou a tak to s ní prožívat!

Přál byste si, aby syn šel ve vašich závodnických stopách nebo mu to budete spíše rozmlouvat?

Uvidíme. (smích) Docela hodně roste, po dvou a půl měsících má šest a půl kilo a asi bude dost velký. Snad se vejde do auta. (smích) Ale rozhodnutí nechám na něm a je jedno, jestli bude policistou jako má žena, nebo půjde v mých sportovních šlépějích.

Jaký další program vás po Barumce čeká?

Bude to hektické období, protože hned v neděli po závodě se přesouváme na letiště do Prahy, odkud o den později míříme do Německa. Po návratu pak budu dva dny doma, abychom pak absolvovali testování na Sardinii. Tři týdny budou velice náročné.

Jaké máte ještě dlouhodobé cíle a plány? Nechystáte se už do závodního důchodu?

Ještě bych se nechtěl vzdát závodního volantu! I když někteří kluci by asi byli rádi, abychom už minimálně zde na Barumce nestartovali. (smích) Stále mě závodění naplňuje, rád bych ještě příští rok pokračoval v továrním týmu. Každopádně ambice vrátit se do světa pomaličku opadají, protože v dnešní době je na to potřeba strašně moc peněz. Upřímně si to už s rodinou neumím představit, rád bych byl u toho, když můj syn začne běhat a povídat si.