„Tato štace bude patřit mezi úspěšné, třebaže jsme na nějaký velký, medailový úspěch nedosáhli. Ovšem mladý tým udělal obrovský progres a je připraven být v dalších sezonách úspěšný,“ cítí Tonar, jenž v nadcházejících dvou sezonách povede konkurenční extraligový tým.

Již na začátku kalendářního roku se totiž upsal pražské Dukle. „Bylo to z ryze pragmatických důvodů – chtěl jsem být blíže domovu, přesněji v Plzni, odkud budu do Prahy dojíždět,“ zopakoval hlavní důvod. „Po úspěšné sezoně nyní ale samozřejmě cítím větší vazbu na tým a bude se mi odcházet složitěji,“ přiznává 51letý Michal Tonar.

S konečným 5. místem jste sezonu označil za úspěšnou. Ruku na srdce, čekal jste takový výsledek před jejím startem?
Při podpisu smlouvy a při pohledu na sestavu jsme moc velké cíle neměli. S vedením jsme se shodli, že za rok práce s mladým týmem bude postup do play-off asi maximem. Během sezony se ale kluci začali zlepšovat, bylo cítit, že mladí jsou schopní zapadnout do mužské házené rychleji, než jsme si představovali. A to také nakonec potvrdili.

Extraligová házenkáři Zubří (ve žlutém) v sérii o 5. místo doma porazili Kopřivnici 31:26 a v odvetě vyhráli na půdě soupeře 33:31.
Bravó! Házenkáři Zubří jasně ovládli derby a patří jim konečné 5. místo

Co bylo základem úspěchu?
V první řadě velmi dobrá práce trenérů mládeže, klobouk dolů před trenéry Jiřím Mikou a Pavlem Hrachovcem. Kluci pod jejich vedením jsou naučení dobře a intenzivně trénovat, velmi dobře jsou připravení na přechod do mužů. Nyní to jejich svěřenci jen potvrdili.

Kdy se začal tým zlepšovat, kdy došlo k výkonnostnímu a výsledkovému pokroku?
Už v přípravě jsem zaznamenal první vlaštovky, mimo jiné, když jsme týden před startem extraligy porazili silnou Kopřivnici o 14 gólů. Na druhou stranu to bylo špatně, mladému týmu to nepomohlo. Naopak. Poté přišel první zápas v Brně, kde jsme odehráli 50 minut vyrovnanou bitvu, ale závěr nezvládli. To zanechalo na týmu hlavně psychickou stopu. Až díky skalpu Dukly jsme si začali uvědomovat, že dokážeme hrát i se silnými protivníky, třebaže nás pořád srážely chyby mladých, kteří ovšem na ně měli vzhledem k věku nárok.

Kdy ale došlo k zásadnímu zlomu?
S příchodem, přesněji návratem Matěje Šustáčka. Je to zkušený házenkář, který zde zažil úspěchy. Tým jej vnímal jako lídra a Matěj si tuto pozici ani nemusel složitě vybojovávat. Prostě přišel a byl jím. Svým příchodem pomohl hlavně spojkám, které zodpovědnost přesunuly na něj, na hřišti se uvolnily a zápas od zápasu se zlepšovaly. Vrchol přišel v play-off a v samém závěru sezony.

Který zápas považujte za nejpovedenější a nejhorší?
Po duelu v Karviné, kde jsme padli o jedenáct branek, rozdílem třídy, to bylo velké zklamání. Naopak za nejpovedenější považuji vysokou výhru a čtyřicet nastřílených gólů v Lovisicích a celou sérii play-off s Karvinou. Škoda na sedmičky ztraceného 3. zápasu, který jsme měli vyhrát. Kdo ví, jak by vše dopadlo…

Křídelník Pavel Přikryl získal v dresu Zubří dvě bronzové medaile.
Házenkář Zubří Přikryl: Sezona se bude hodnotit jako úspěšná

Emočně nejvypjatější ale bylo druhé utkání vyřazovací části v Karviné, kdy jste Karvinou v této fázi porazili po strašně dlouhé době. Cítil jste to také?
Už první zápas jsme sehráli se ctí, ale ta odveta byla parádní. Zkraje jsem cítil na týmu mindrák z Karviné, ale když jsme ji nakonec na sedmičky porazili, v tu chvíli jsme se cítili jako mistři!

Tým prochází generační obměnou, je plný mladých házenkářů. Který vás nejvíce překvapil?
Nechtěl bych odpověď nechat na jednom jménu, házená je týmový sport. Každopádně nepřehlédnutelný hlavně v závěru byl Lukáš Mořkovský, i přes slabší chvilky se stal tahounem. Další velký skok udělal i Matěj Havran, na něhož jsem nakládal velké věci, mimo jiné musel hrát i přes ruku. Neměl to jednoduché, navíc byl silný i v obraně. Parádně si vedla trojice pivotů. A v neposlední řadě byl nepřehlédnutelný Šimon Mizera. Měl sice vlažný rozjezd, ale po reprezentačním soustředění, kde mu asi hodně pomohli zkušení gólmani v čele s Galiou, ohromně vyrostl a hodně nám pomohl.

Jak moc poznamenal váš tým koronavir a omezení s tím spojená?
Prali jsme se s nimi celou sezonu a v mezích možností jsme si vedli velmi slušně. Když někdo vypadl, tým se semkl a nahradil jej. Ale všechny týmy měly podobné problémy, každý si prožil chvilkové smůly. Zubří ale nejmarkantněji poznamenala absence fanoušků, které jsem tak za svými zády naplno zažít. Během své házenkářské historie jsem měl mnohokrát možnost poznat, že jsou nejbouřlivější. Otázkou, na niž nikdy nebudu znát odpověď, ale je, jestli by nám to pomohlo, nastartovalo k ještě lepším výkonům, nebo opačně. Ale takový už je život, nic se nedá vrátit zpět.

V čem má ještě současný tým rezervy, na čem by měl zapracovat?
Předně je to mladý tým, který má vše před sebou. Musí proto hlavně sbírat zkušenosti. Je dobře, že většinu se vedení podařilo udržet a může navázat na poslední výkony a sebevědomí, co získal. Bude pro mě zajímavé jej sledovat coby soupeř, určitě mu budu i fandit, když nebude hrát zrovna proti mé Dukle. (smích) A co by měl ještě pilovat? Jistě hru jeden na jednoho, spolupráci dvojic a trojic, vnímání spoluhráčů s míčem i bez něj. V neposlední řadě získat ještě více jistoty v koncovce a minimalizovat výpadky.

Jak se vám líbí volba nového trenéra Petera Dávida?
Dobrá volba, dobrá cesta! S Peterem se známe léta, jako hráči jsme se potkali už v juniorském věku v tehdy československých výběrech, či později v bundeslize. Protože je o něco starší, začal dříve trénovat a v práci s mládeží má velké zkušenosti. Máme podobný náhled na házenou i přístup k mladým hráčům. Věřím, že mladému týmu dál může hodně pomoci.

Trenér Peter Dávid (v bílém) nyní potáhne házenkáře Zubří. Na snímku při děkovačce s fanoušky Černých andělů.
EXKLUZIVNĚ: Nový kouč házenkářů Zubří: Je zde strašně moc talentů!

Co jste se pro změnu vy naučil na Valašsku?
(smích) Tak určitě ochutnat dobrou slivovici, i když nejlepší pivo je naše plzeňské! (smích) Poznal jsem ale krásný kraj s hromadou zajímavých lidí a získal zde řadu přátel, nakoukl pod pokličku moravské házenkářské kliky. Rozhodně nelituji, že jsem se sem před rokem rozhodl přijít. Odvážím si podepsaný zuberský dres s mým číslem 22, valašku, co jsem dostal k narozeninám a také několik litrů slivovice! A hromadu zážitků!

Již v lednu jste oznámil odchod do Dukly. V současné chvíli, nerozhodoval byste se jinak?
S úspěchem v hlavě jsem nyní měl broučka v hlavě, ale já byl rozhodnutý využít nabídky Dukly a vrátit se domů. Za tři čtvrtě roku mi tým hodně přirostl k srdci a nyní se mi bude hodně složitě odcházet. Domů se ale těším.

Kdo vyhraje finále?
Fandím Plzni, jsem Plzeňák a vždy jím zůstanu. (smích) Očekávám ale vyrovnanou sérii, kdy jsou šance padesát na padesát.

Za určitých okolností jste ve finále mohli být vy, Zubří. Vnímáte to tak?
Měli jsme to hezky rozehrané. Ale! Těžko říci, jak by mladým vlezl do hlavy postup do semifinále. Klidně bychom pak v něm mohli prohrát 0:3, ale klidně je to mohlo i nastartovat k ještě větším výsledkům. 
Už čtvrtfinálová série byla zdravým posunem celého týmu, odehráli jsme super sérii, bohužel s trpkým koncem. Do budoucna i tato těsně prohraná série pomůže Zubří a bude další motivací.