Titkov: Žena je z konce zklamaná, dcera naopak

Za svého osmnáctiletého působení v české nejvyšší soutěži získal oba zuberské historické tituly v 90. letech, další dva zlaté hřeby pak přidal v Karviné.

Velezkušený matador se rozhodl, že ve svých 41 letech do přípravy extraligového týmu, která začala v tomto týdnu, již nenastoupí. „Bylo to krásné, ale rozhodl jsem se s hraním skončit. Hodně to rozhodnutí ovlivnila zranění z posledních několika let, především poslední problémy s kolenem,“ vysvětluje svůj, pro mnohé nečekaný, odchod z aktivní hráčské činnosti sympaťák Andrej Titkov.

Fanoušci Gumáren Zubří si jen stěží dokážou představit tým bez Andreje Titkova. Jak k rozhodnutí o konci došlo?

„Přišlo to přirozeně. Hodně to ovlivnila zranění z posledních několika let, především to poslední – meniskus v koleně.

Řešil jste konec hráčské kariéry i doma s rodinou?

No vlastně ani moc ne. V podstatě jsem to udržoval v tajnosti až do poslední chvíle. V kabině jsme se o tom s klukama občas bavili, že bych mohl skončit a podobně, ale spíše to bylo v legraci a takové popichování. Když jsem pak řekl na vážno, že končím, viděl jsem většinou dost překvapivé reakce.

Platilo to samé o rodině ?

Ano, asi ještě více. Manželka si moc přála, ať ještě pokračuji. Když jsem to oznámil, byla hodně zklamaná. Ví totiž nejlépe, jak moc mám házenou rád a jak moc jí obětuji. Navíc si myslí, že bych na to herně ještě určitě měl. A to já už tak úplně ne. V nějaké nižší soutěži asi ano, ale v Zubří v extralize už asi ne, navíc s těmi zraněními. Na druhou stranu dcera byla zase hodně ráda, že jsem skončil, že se budu moci více věnovat jí.

O svůj pivotmanský post v Zubří však starost asi mít nemusíte, když vezmeme v úvahu výkony vašich nástupců a hráčů, kteří rostli po vašem boku …

To rozhodně nemám, dokonce mám z toho skvělý pocit. Kluci se hodně vyhráli a strašně vyrostli. U takového Marka Třeštíka je ten nárůst kvality výkonů neuvěřitelně strmý.

Jste jeden z posledních hrajících členů zlaté zuberské party, která získala v letech 1996 a 1997 dva jediné tituly …

To bylo něco neuvěřitelného. Když si na to občas vzpomenu, je to, jako by to bylo z jiného života. Tehdy se v Zubří sešly takové okolnosti a všechno do sebe tak zapadalo, že to opravdu bylo jako nějaká pohádka se šťastným koncem, kterou pro Zubří někdo napsal.

Kromě dvou titulů v Zubří jste pak získal ještě další dva v Karviné …

To bylo taky neuvěřitelně krásné období mojí hráčské kariéry. V Karviné tehdy byl skvělý a silný kádr vedený trenérem Hargašem, hráli jsme evropské poháry. Strašně rád na to vzpomínám.

Zubří v posledních třech letech získalo třikrát stříbro. Nemyslel jste na zlatý hattrick, tedy na třetí titul do vaší sbírky ke dvěma zlatům se Zubřím z 90. let?

To víte, že myslel. Věřil jsem především letos, že na to máme. A taky to tak vypadalo po prvním zápase, po kterém jsem opravdu věřil, že to dokážeme. Moc jsem po tom toužil, abychom udělali třetí zuberský titul v historii. Bohužel to nevyšlo. Je to taková moje jizva na srdci. Ale třeba mi to bude souzeno v jiné pozici, třeba jako trenérovi …

Od nadcházející sezony budete působit u mládeže v Zubří, začíná tedy nová kapitola …

Ano, je to přesně tak a strašně se na to těším. Mám v trénování velké ambice a doufám, že se k jejich splnění tvrdou prací dostanu. Musím ale říct, že trénování je snad ještě více časově náročné než samotné hraní.

Momentálně studujete trenérskou licenci, to je asi hodně jiné kafe oproti palubovce …

Rozhodně ano, je to opravdu makačka. Studuji v Olomouci a je to opravdu náročné. Nejvíce se potýkám s biomechanikou a podobnými předměty. Snad mě nebudou kantoři nějak drtit a projdu vším tak, jak je třeba. Musím říct, že obecně je trenéřina na časové zatížení fakt horší než hraní.

Když je teď konec s aktivním hraním, bude více času na rodinu a taky na koníčky?

Právě že asi ani nebude. Ono opravdu to trénování a všechno kolem toho je časově dost náročné.

Přesto, kdyby se nějaký čas uvolnil, jistě je něco, co byste nyní rád dohnal a na co při hráčské kariéře nebyl čas …

No, … napadá mě, že kdyby náhodou byl nějaký čas, tak bych si mohl znovu obnovit rybářský lístek. Už jsem ho jednou tady v Česku měl, ale když se narodila dcera, tak jsem na to neměl tolik času a lístek propadl. Takže bych si ho teď rád obnovil a na ryby bych zašel rád.

V roce 1992 přišel do Zubří z CSKA Kyjev. Ve své sbírce má dva tituly v Zubří a dva tituly v Karviné. V dresu Frýdku-Místku získal dvě stříbra, dalších pět stříbrných medailí se Zubřím.