V klání, které 34letý Božák bral hlavně jako přípravu na červnový nejtěžší závod planety Race across America (RAAM), skončil v konkurenci pěti desítek ultramaratonců v hlavní mužské kategorii na osmém místě a byl tak mezi jedinými devíti borci, kteří se vešli do dvou dnů. V oněch dvou dnech si borec z Valašska prožil všechno možné – jízdu krásnými vinicemi, zácpy na semaforech ve městech, obrovské slejváky nebo vítr, který jej skoro zastavoval dokonce i při jízdě z kopce.

Oproti minulému roku byl už tak extrémně těžký slovinský podnik ještě prodloužen o padesát kilometrů na 1188 km s celkovým převýšením 13 000 metrů. Do svého oblíbeného závodu vystartoval Svatopluk Božák ve čtvrtek večer jako úplně poslední a po předchozích dvou letech už zhruba věděl, do čeho jde.

Čekala na něj velmi těžká rozmanitá trať se spoustou tvrdých stoupání včetně nejvyššího bodu závodu – vrcholu Vršič (1611 metrů nad mořem, 9 kilometrů dlouhé 14procentní stoupání!). Ale pojďme pěkně popořádku.

První noční část závodu se závodníkovi vydařila podle plánů. „První část byla velmi rychlá, a tak se rychlostní průměr pohyboval okolo 32 kilometrů v hodině. Po rozednění se jako obvykle zlepšila nálada a opadne předzávodní stres. Nejvyšší bod závodu Vršič 1611m jsme projeli o půl dvanácté dopoledne druhého dne a jelo se dále," popsal svým pohledem prvních patnáct hodin závodu Svatopluk Božák.

Dále Závod kolem Slovinska pokračoval průjezdem městem Jesenice. „Tady si vždycky vzpomenu, že to je rodiště nedávno zesnulé legendy světového ultramaratonu Jureta Robiče," říká Božák.

Myšlenky na skvělého sportovce i kamaráda, který zesnul po srážce s autem při tréninku na kole, však musely jít stranou. Do cíle totiž chyběla spousta kilometrů a bylo třeba se jimi prokousat. A během celého dobrodružství ve Slovinsku si prožil Svatopluk Božák skutečně mnohé. „Během druhé noci jsem při průjezdu vinicemi potkal své rakouské Bertha a Elli. Ti náš tým podporují už od loňska na každém závodě. Píšťalka Elli a poskakování Bertha mě opět nastartovalo k lepšímu výkonu," připomenul závodník pozitivní noční setkání mezi vinohrady.

Mezi radostné události, které dodaly valašskému cyklistovi pozitivní síly do dalšího boje, byla i příhoda s rádiem. „Velmi mě potěšilo, že mi člen týmu Igor nechal zahrát ve Slovinském rádiu Krško, ve kterém říkali, že hrají českému závodníkovi z Rožnova pod Radhoštěm Svaťovi Božákovi, který jede závod okolo Slovinska. A že kdo mě potká, ať mě povzbudí na posledních kilometrech do cíle. To bylo velmi milé a dodalo mi to nové síly," usmívá se Božák při vzpomínce na rádiovou historku.

V průběhu bezmála 1200 kilometrového závodu však samozřejmě přišly i těžší chvilky. „Jednu dobu už to bylo dost na hraně, tak jsme se dohodli s týmem na přibližně patnáctiminutovém spánku. Především si odpočinuly oči, které se již občas zavíraly a také jsem po odpočinku znatelně cítil lepší náladu a mohl opět jet plnou parou k cíli," přibližuje Božák atmosféru podniku.

Jenže ty nejtěžší momenty měly teprve přijít v poslední třetině závodu. „Přišla avízovaná změna počasí, a to výrazně k horšímu. To co nás potkalo, jsem ale ještě nezažil. Po třicetistupňových vedrech se brutálně zatáhlo a chvílemi to vypadalo jako v katastrofických filmech. Nástup větru mě ve sjezdech skoro až zastavoval. Po dvaceti minutách přišel drobný deštík. Ten se chvíli poté změnil v obrovský slejvák, kterým jsem samozřejmě projížděl. Bylo to dost drsné, mimochodem jako ve Slovinsku vždycky," popisuje rožnovský cyklista obtížné okamžiky na trase.

Vylepšení přišlo až na úplný závěr. Asi 60 kilometrů před cílem přestalo pršet a zlepšila se nám všem nálada. „Po průjezdu předposlední kontrolou v městečku Nová Vas ze mě už všechno spadlo, a tak jsem opravdu začal jet co to šlo. Mým přáním bylo projet do cíle v čase pod dva dny a to se nakonec podařilo. Jsem za to moc rád," chválil si Svatopluk Božák úspěšné slovinské dobrodružství.

Cílový čas 1 den, 23 hodin a 42 minut – to byla náplast za všechny útrapy a dřinu na trati bezmála 1200 kilometrl dlouhého maratonu. „Jsem samozřejmě moc rád, že jsme už potřetí za sebou Slovinsko zvládl. Bylo to jako vždy strašně těžké, spousta teplotních extrémů, počasí se hodně střídalo, prostě makačka. Jsem rád, že jsme svůj oblíbený závod zvládl," radoval se v cíli Závodu kolem Slovinska Svatopluk Božák. Jako vždy ani na chviličku nezapomněl na poděkování všem, kteří se o něj na těžké cestě do cíle starali. „Moje velké poděkování patří samozřejmě mému teamu. Ten odvedl skvělou profesionální práci. Lenka, Igor, Jarka, Petr, Zbyněk a v neposlední řadě i Dušan, kameraman, který měl premiéru. To jsou lidé, kteří mi pomáhali ve Slovinsku zajet co nejlépe. Motivací dojet do cíle také mi pomohl Tony Krašovec a Milan Potužák. Dále také poděkování všem sponzorům, díky kterým jsem se mohl tohoto závodu zúčastnit," říká Svatopluk Božák.