Jenže to tak vůbec nemuselo být. Ještě před pár měsíci neměl vůbec nic jistého.

Hned na začátku olympijské sezony loni v listopadu byl zraněný a na pokraji fyzických a především psychických sil. Díky obrovské bojovnosti a vůli se však dokázal vrátit zpátky mezi „živé“ a svoji šanci na olympiádu si nenechal vzít. Jednoduché to však rozhodně nebylo. „Hned v listopadu jsem se zranil a nemohl jsem dělat prakticky nic. S olympiádou to tehdy vypadalo velmi špatně. Zajímalo mě jediné. Dostat se z problémů se zády a jít si za svým olympijským snem,“ vzpomíná na hodně krušné chvilky Martin Vrablík.

A právě díky nezdolné bojovnosti a víře se z nezáviděníhodné šlamastiky dostal mezi 93 českých sportovců, kteří odletěli do Kanady a nyní si žije svůj olympijský sen. „Všechno kolem toho zranění, to byly jednoznačně nejhorší okamžiky v mé kariéře. Právě proto beru účast na olympiádě jako obrovské štěstí a dárek za tu dřinu, co jsem musel po zraněních podstoupit,“ ulevil si jediný zástupce ze vsetínského regionu na olympiádě.

Trojnásobný mistr České republiky z roku 2008 si dělá ve Vancouveru největší ambice ve svých oblíbených, tedy točivých disciplínách. „Chtěl bych jet všechno kromě sjezdu speciál. Nejvíce se těším asi na superkombinaci a slalom,“ říká olympionik. A že má ze svých prvních her před čtyřmi lety nač navazovat. V Turíně totiž vyjel fantastické 12. místo v superkombinaci. „Na takové umístění bude samozřejmě velice těžké navázat. Obzvlášť když jsem vlastně za celou sezonu odjel prakticky jen jeden závod v listopadu. Nicméně nejedu tam, abych skončil někde na třicátém místě. Navíc právě na olympiádách nebo mistrovstvích světa se nejvíce vypadává, protože tam je každý pod větším tlakem. Prostě to není jeden z mnoha podniků světového poháru, ale jedinečný závod. Takže určitě mířím vysoko. Fantastické by bylo dostat se do desítky nebo patnáctky. Jak vysoko to nakonec bude, se nechám překvapit,“ přemítá Vrablík těsně před olympiádou.

V dějišti her se nejvíce těší na jedinečnou atmosféru, kterou nelze zažít nikde jinde. „Olympiádu beru jako jasný vrchol a myslím, že to tak mají všichni i sportovci. Pro mě navíc je to speciální v tom, že jsem ještě nikdy nebyl v Kanadě či na americkém kontinentě. Strašně se těším do olympijské vesnice i na všechno kolem toho. Atmosféra je jedinečná a patřičně si toho vážím, že můžu být součástí toho všeho,“ přiznává sjezdař, jehož bude v Kanadě doprovázet trenér Miroslav Jokeš. Stejně jako v Turíně věří Vráblík, že i tentokrát se najde nějaký čas na zhlédnutí ostatních disciplín. „Moc rád bych toho stihl co nejvíce. Co vím, tak hokejové zápasy naší reprezentace jsou asi dvě hodiny cesty od nás. Tak věřím, že se mi podaří podívat se na náš tým. Nejblíže od nás budou běžci a skokani, tak snad i něco z toho stihneme,“ dodal Martin Vrablík.

Martin Vráblík přímo z Vancouveru pro Deník:

Největší zážitek? Potkal jsem na svahu dva kojoty

V dějišti olympiády jsem od 5. února a trénoval jsem hned od druhého dne, co jsme přijeli. A musím říct, že tak parádní trénink jsem neměl od olympiády v Turíně.

Je tady nádherná příroda. Je tady spousta sjezdovek a neskutečně členitých. Všude je přírodní sníh a na tuto dobu extrémně teplé počasí. V olympijské vesnici bylo dnes ráno (v úterý 9. února) pět stupňů nad nulou. Ve vesnici je to super, zatím tu nebylo tolik lidí. Když teď jich hodně přibývá, je to pořád v pohodě. V jídelně je mimo jiné třeba i jídlo od Mc Donalda, takže jsem spokojený :–).

Já jsem zatím nejvíce rád, že záda, která jsem měl zraněná skoro celou sezonu, drží výborně. Chodím tady každý den do posilovny, která není sice úplně stoprocentně vybavená, jak bych na záda potřeboval, ale i tak v pohodě.

Časový posun mi dělal zpočátku trošku problémy, ale už jsem si zvykl. Je dobře, že jsme jeli do dějiště o dost dříve. První oficiální trénink sjezdu máme ve středu (10. února).

Jinak můj denní plán je každý den podobný. Kromě jídla se zabývám téměř celý den cvičením zad a přípravou na další den. A co zatím nejvíce zaujalo? Během tréninku jsem viděl na sjezdovce už dva kojoty.

Zdravím všechny doma i na celém Valašsku. (Martin Vráblík, Vancouver, 9. února 2010)