"Z Bečvy a ze soutoku Úhlavy, Úslavy, Radbuzy a Mže nazvaného Berounkou odtekla jen malá VODIČKA od chvil, kdy se TALENTovaný soupeř na hřišti ŠKVAŘIL jak KRŮPA v hrnci a začal se DÁVID ač NEJDL a nepil. To když pochopil jak SEDLÁK, jehož pole mu pošlapali ZUBŘÍ, že mu tam PŠENICA nepokvete jak FIALA, MALINA nebo ŠAFRÁNEK či REŽ.

NIC KÝženého to pro něj nebylo, když z píšťalek zazněl jedenatřicetkrát TON A Rozhodčí ukázali na střed. Ze vzpomínek se mu musí ŘÍHAt ještě dnes a touží, aby vzdušné bitvy HAVRAN-STEHLÍK PŘIKRYL čas jak ŠINDELÁŘ střechu.

Žádný hráč není miloučký KOCUREK, ale MIZERA gepard nebo tvrdý LINHART, který v duchu MICHÁ LEKtvar, jak v sobotu zastavit poHYB NERvů a vyhrát padesát až ŠTO CHLapských soubojů o MIČ.

KALendář na stole v mém MANCLu mi jen praví, že hrát se bude i ve středu a svátek nemá JURKA. Jak soupeři dojDOU DAleko, kdo už na oslavu DOKOUPIL CHMELÍKové pivo PLZEŃ nebo KORBEL Radegasta, na němž pění ČEPICA?

Čí trenér převede jak biblický MOŽÍŠ svůj lid přes MOŘKOVSKÝ živel až DO BEŠtiálneho finále, kdy nastane čas HER AJ Tanců a valčíků, polek a MAZUREK, když hudBA JE Radostí?

To se nedozví od letuške z hanáckého Palerma nebo jiné ROBE ani KAPLAN ve zpovědnici nebo ŠMÍD v kovárně.

Tak MI KAPALÁ Tekutina mozková na stůl, než jsem tuhle českou slovní hříčku za čtyři hodiny stvořil, až mě napadlo zkusit JI RÁKousko-česko-slovensky: „Postoupí ten, kdo víckrát trefí v brance Vinkelhöfer, …“

Už to nešlo, ale spisovatel, co to napSAL, ČÁKá na pochvalu!"