„Nemůžeme se vůbec srovnávat s hokejisty nebo fotbalisty. Ti jsou už na hodně vyšší úrovni. Ale my to neděláme kvůli uznání nebo něčemu jinému, děláme to hlavně kvůli kamarádství a že ten sport máme rádi,“ říká v rozhovoru pro Deník elitní člen Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje a český reprezentant v požárním sportu.

Pořád platí, že jste v běhu na 100 metrů s překážkami držitelem světového rekordu?

Ano, pořád to platí. (úsměv) Světový rekord má hodnotu 14:70. Tenhle čas se ale dá určitě stlačit. Na závodech Českého poháru v Třebíči se mi to v loňském roce dokonce povedlo, takže můj český národní rekord má paradoxně lepší hodnotu než ten můj světový. (smích) Bohužel český rekord, který činí 14:64, se nemůže počítat jako světový, protože nebyl zaběhnutý na mezinárodních závodech. Moc mě to ale nemrzí. Alespoň mám zase další motivaci ho posunout ještě o kousek dolů.

Berete rekord jako dosavadní největší úspěch kariéry?

Asi ano. Ale mezi mé největší úspěchy považuji také mistrovství České republiky v Českých Budějovicích, kde jsme v roce 2016 s týmem dorostenců z SDH Oznice vyhráli celkový titul. Toho roku jsem se zúčastnil ještě mistrovství světa v Ostravě, kde se mi podařilo vyhrát závod na věžích a s kluky jsme potřetí za sebou ovládli štafetu čtyřikrát sto metrů s překážkami a celkově jsme byli druzí.

Vy jste byl ale úspěšný i předtím, že?

Ano. V roce 2015 jsme s reprezentačním družstvem dorostu vyhráli mistrovský titul a podařilo se nám zaběhnout světový rekord na štafetě i na požárním útoku.

To ale není vše, ne?

Rád vzpomínám i na rok 2017 a moje první mistrovství světa za profesionální reprezentaci mužů. Podařilo se mi vyhrát závod na sto metrů s překážkami a získat bronzovou medaili s kluky na štafetě. O rok později jsme s profesionální reprezentací mužů na světovém šampionátu v Banské Bystrici získali celkové zlato.

Jaký byl ten loňský rok?

V roce 2019 jsem posunuli národní rekord na sto metrů s překážkami a ve dvojboji na mistrovství České republiky v Ústí nad Labem a národní rekord na štafetě 4x100 metrů a celkové druhé místo. Na mistrovství světa s profesionální reprezentací mužů v ruském Saratově posunul hranici světového rekordu.

Byl nejlepší ve vaší kariéře?

Nedá se říci, že byl nejlepší. Překonal jsem své hranice a posunul je zase o něco dál. Celou sezonu se mi dařilo a výsledky se dostavily. Každopádně pro mě je asi nejvíc rok 2018 a zisk historicky prvního titulu mistrů světa v kategorii profesionální reprezentace mužů v Banské Bystrici. Získat medaile za jednotlivce je krásný pocit, ale ten tým to je nejvíc, co můžete mít a toho já si vždy cením nejvíc, protože jsme jeden tým a makáme jeden za druhého.

Loni vás za výkony a výsledky ocenil ministr vnitra i Zlínský kraj? Jak vnímáte tyto ceny?

Je to krásný pocit a hlavně se potkáte s osobnostmi, jako jsou Martina Sáblíková, česká biatlonová reprezentace a spoustu dalších. Bohužel požární sport není tak známy jako ostatní sporty.

Činnost hasiče vás lákala již od dětství?

Nedá se říct, že jsem o téhle práci snil odmala, ale postupem času jsem se chtěl stát hasičem. Profesionálem jsem necelý rok, ale požárnímu sportu se na reprezentační úrovni věnuji skoro deset let. Jinak běhám už od svých osmi let. Můj domovský sbor je SDH Oznice. Jsem jim moc vděčný za to, co mě naučili a za všechnu tu práci s dětmi, dorostem i muži. Samozřejmě když mám volno a čas, tak si s kluky rád zaběhnu.

Proč jste zrovna u HZS Moravskoslezského kraje?

Tenhle sbor mi dal jako první pracovní nabídku. Zkusil jsem udělat vše potřebné, abych se dostal ke sboru, což se mi povedlo. Takže jsem nastoupil do Ostravy a nyní pracuji na Centrální stanici v Zábřehu. Bylo to však i kvůli technice, kterou disponuje Moravskoslezský kraj a také kvůli kamarádům, se kterými jsem ve sportovním výběru.

Neštve vás, že jste nyní kvůli pandemii bez pořádného tréninku a závodů?

Bez tréninku úplně nejsem. V práci můžeme využívat posilovnu, kterou tady máme a doma se dá taky cvičit. Máme velkou zahradu, takže se tam dá i běhat, takže se připravuji jak nejlépe to v těchto podmínkách jde. Samozřejmě nemůžu trénovat tak, jak jsem zvyklý a nemůžu ani nikde na stadion, kde jsou překážky a cvičná věz, ale snažím se trénovat doma, co mi podmínky dovolí.

A co závody?

Sezona se právě rozbíhala, takže jsem ještě nepřišel o žádné závody, ale do konce června jsou všechny na území Česka zrušeny. Pro letošní sezonu jsou asi tabu. Je to škoda, protože zimní přípravu jsem měl jednu z nejlepších, ale bohužel nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem. Podmínky jsou stanoveny a nám všem nezbývá nic jiného než je respektovat. Bohužel si myslím, že letos se už na startovní čáru nepodíváme. Třeba se ale mílím. Vše ukáže až čas.

Byl byste hodně zklamaný, kdyby se nekonalo ani mistrovství světa?

O světovém šampionátu ještě nic nevíme, ale z největší pravděpodobností bude také zrušeno.

Máte před sebou hodně výzev?

Chtěl bych toho dokázat ještě hodně, ale já jsem takový, že první chci překonávat sám sebe. Požárnímu sportu dávám maximum, a dokud budu moc běhat, tak tomu chci to maximum dávat.

Jak vnímáte současnou situaci kolem pandemie koronaviru?

Bohužel situace je taková, jaká je. Nikdo to nějak nezmění, a proto se snažme všichni dodržovat vládní nařízení, abychom se toho rychle zbavili. Je pravda, že práce hasičů, záchranářů a policistů je teď ve vyšší míře, ale pořád to nemá na naše zdravotníky. Právě těm patří hluboká poklona za to, co dělají. Prosím všechny, aby dodržovali nařízení a pamatovali, že všichni, kdo pracují ve složkách integrovaného záchranného systému a ve zdravotnictví, tak jsou taky jenom lidé bez nadpřirozených schopností.