VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Příběh velké, olympijské vůle. Vzpěrač Orság se porval s křivdou

Praha, Karolinka – /ROZHOVOR/ Je to poutavý příběh, za kterým je zatím čárka. Krásnou tečku může udělat vzpěrač z Karolinky Jiří Orság na olympiádě v brazilském Riu, kam se dostal po dvouletém trestu za doping.

5.8.2016
SDÍLEJ:

Jiří Orság, 27letý závodník v supertěžké váhové kategorii, to znamená nad 105 kilogramůFoto: DENÍK/archiv

„Cítím zadostiučinění. Dva roky jsem tvrdě šel za svým cílem, obětoval jsem se v mnoha ohledech, i když jsem nemusel a vyplatilo se. Jsem moc šťastný," líčí v rozhovoru pro Deník 27letý závodník v supertěžké váhové kategorii, to znamená nad 105 kilogramů.

Jednu olympiádu už jste zažil. Před čtyřmi lety v Londýně, kdy celé období bylo pro vás krásné. Na co nejvíce vzpomínáte?

Na tu atmosféru. Byla to moje první olympiáda a ze všeho jsem byl nadšený. Největší rozdíl v porovnání s mistrovstvím světa nebo Evropy byl v tom, že se člověk nepotkával jen se vzpěrači, ale s x tisíci dalších sportovců. Se světovými hvězdami měl možnost se i pobavit. To je na olympiádě bomba.

O rok později, v září 2013, jste okusil stinnou stránku sportu – po pozitivním dopingovém testu na tamoxifen jste dostal dvouletý distanc. Ubíjelo vás to pak jen trénovat bez šance absolvovat závod?

To pro mě nebylo úplně nejhorší. Jediné, co bylo těžké, tak srovnat se s tím, že mě někdo obvinil, že jsem něco vzal, aniž by tomu tak bylo. Nehledě na to, že mi našli látku, která má údajně zvyšovat výkonnost anabolických steroidů, přičemž žádné u mě nebyly nalezeny. Takže to byla těžká fraška. Nicméně vzali jsme to jako fakt a trest využili k tomu, abych se dal dohromady zdravotně a pak trénoval, jako bych se připravoval na další soutěž.

Zároveň jste si přivydělával jako fitness trenér nebo vyhazovač na diskotéce. Bylo pro vás složité zvyknout si na život běžného občana?

Úplně těžké se nedá říct. Přivydělával jsem si různými způsoby a ze svých úspor jsem hodně zainvestoval do sebe. Protože jsem věděl, že kdybych šel do normálního pracovního procesu, nebudu mít čas připravovat se tak, abych se vrátil zpět.

Jak se na vás dívalo okolí – jako na podvodníka, nebo mělo pochopení?

Samozřejmě jsem se věc snažil všem vysvětlit a myslím si, že lidé kolem mě mě pochopili a vzali to úplně v pohodě. Ti, kteří si to vysvětlit nenechali a vytvořili si vlastní názor, to už jsem bral tak, že je to jejich problém. Ten jejich pohled mě nezajímal.

Kdo vám v těžkých chvílích nejvíce pomáhal?

Rodiče. Mohl jsem se vrátit domů a bydlet u nich. Měl jsem u nich klid.

Po sportovní stránce je jasné, že vás k úsilí vedla touha dostat se na olympiádu. Jak až silná byla ta vidina?

Olympiádě jsem podřizoval úplně všechno. Nenastoupil jsem do běžné práce a chodil jsem trénovat stejně, jako kdybych se chystal na soutěž za tři měsíce. Příprava probíhala téměř standardně až na to, že jsem neměl státní podporu a musel jsem se snažit sám za sebe. Ale šlo to.

Byl jste přesvědčený, že se dokážete vrátit v odpovídající for­mě?

Ano, makal jsem na tom. První závody mi sice nevyšly, jenže předtím jsem byl zraněný. Na mistrovství světa už to šlo tak na devadesát procent, přičemž tam jsme jeli s tím, že důležitá je účast. Na mistrovství Evropy už tréninky i výkon vypadaly jinak (v nadhozu třetí, ve dvojboji čtvrtý – pozn. red.) a teď myslím, že mám formu na to, abych vybojoval solidní umístění. Nejlépe v osobních rekordech.

Co pro vás vůbec znamená olympiáda?

Je to něco výjimečného. Víc, než se na olympiádu dostat, je už jen získat medaili. Ale pro mě i samotná účast je podruhé splněním snu. Na olympiádě, když jste v národní teplákovce, tak lidé se na vás nedívají jako na vzpěrače, ale jako na sportovce, který dosáhl toho, že na ní může být. Je to opravdu super. (úsměv)

Jak vám jde do noty letošní hostitelské město Rio de Janeiro?

Je to pro mě velká neznámá, v Brazílii jsem nikdy nebyl. Ale beru to jako při ostatních soutěžích – prostě se to někde koná a vy se musíte přizpůsobit.

Nezapochyboval jste ale jen přece nad účastí vzhledem k negativním věcem, které se v souvislosti s místem probírají? Ať už jde o virus Zika či o vysokou kriminalitu…

Určitě ne. Sice se o tom mluví a píše, mám to v povědomí, avšak pro mě to není důvod, proč bych měl pochybovat a ubíjet se tím. Na olympiádu jsem se dostal a chci dojít až k vytyčeným metám ve svém životě.

Jaký máte tedy cíl? V Londýně jste obsadil sedmé místo.

Tam jsem si vytvořil osobáky i české rekordy (v nadhozu vzepřel 239 kilogramů, ve dvojboji byl jeho výkon 426 kilogramů – pozn. red.). Hned po olympiádě jsem si dal předsevzetí, že v Riu budu bojovat o vylepšení pozice. Jakákoliv vyšší příčka než sedmá bude obrovským úspěchem a mám i na to, abych překonal svá osobní maxima.

Jak se cítíte nyní z hlediska váhy? Během „pauzy" jste zhubl o 12 kilogramů na 115 kilo.

To je pravda. Bylo to cílené, ne že bych na něco kašlal. Byl jsem zatučněný a chtěl jsem se trochu zkvalitnit. Dostal jsem se pod dvacet procent tuku a pak jsem začal zase nabírat, takže v současnosti mám hodně podobnou váhu jako v Londýně. Nicméně v trošku jiné kvalitě a na formě člověka to jde poznat. (úsměv)

V letadle do Ria budete sedět osmého srpna, soutěž vás čeká 16. srpna. Budou vás provázet pro štěstí nějaké talismany?

Ano, dva. Nosím u sebe čtyřlístek od přítelkyně a ještě mám přívěsek na klíče s olympijskými kruhy a činkou. (úsměv) Doufám, že mi to štěstí přinesou. (úsměv)

JIŘÍ ORSÁG

Narozen: 5. ledna 1989

Místo: Znojmo

Výška/váha: 181 cm/125 kg

Sport: Vzpírání

Disciplína: nad 105 kg

Klub: TJ Sokol Karolinka

Největší úspěchy: 7. místo na OH 2012 v Londýně, vicemistr Evropy z roku 2011, dvojnásobný mistr Evropy ve vzpírání do 23 let (2011, 2012)

Kvalifikace na OH 2016: V dubnu 2016 vybojoval na ME bronz v nadhozu a ve dvojboji skončil čtvrtý. Tím získal pro ČR jedno účastnické místo na OH v Riu de Janeiro, které sám obsadil.

Autor: Jan Šmíd

5.8.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Staršího muže v Novém Hrozenkově usmrtila dodávka

Betlémské světlo dorazilo na Valašsko. Vsetínští skauti ho vlakem přivezli v neděli 17. prosince 2017 ráno do Vsetína.
11

Betlémské světlo dorazilo vlakem na Valašsko

Válka o Jednotu nabírá na síle

Tradiční síť prodejen spotřebního družstva Jednota je v ohrožení. Na Valašsku se rozpoutal boj o budoucího vlastníka.

První album Darrocku je na světě

Své první album s názvem Jiní tě nedostanou pokřtila v sobotu 16. prosince večer v malém sále Domu kultury ve Vsetíně valašská rocková kapela Darrock.

Živý betlém obdivují v Rožnově už téměř čtvrt století

Ti, kteří se točí kolem příprav a zdárného průběhu živého betlému v rožnovském skanzenu říkají, že už je to rutina. Dělají to skoro čtvrt století. Já už vím, že ukočírovat padesátku účinkujících, všechno perfektně technicky připravit, nachystat rekvizity a na nic nezapomenout, dá fušku.  

Elektromobil vyzkoušeli, zatím ho kupovat nebudou

Jako příjemné svezení označil starosta Vsetína Jiří Růžička zkušenosti s elektromobilem, který dostala radnice zapůjčený k týdennímu testování. Za tu dobu najezdil starosta Růžička s autem BMW přes dvě stě kilometrů po Vsetíně a okolí.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT