„Přitom již v listopadu jsem klubu nabídl, že bych si našel k trénování práci a klubu finančně ulehčil,“ poznamenal trenér, který i přese všechno tehdejšího rozhodnutí zamířit na Valašsko nelituje.
„Naopak. Klubu patří velký dík, že mi dovolili vrátit se do Česka, poprvé vést český ligový tým házenkářů. Nyní tak po Norsku i v tuzemsku jsem trénoval muže i ženy, což byl tak trochu můj životní sen,“ přiznal Poloz.
„Je jen velká škoda, že jsme neuhráli medaili. Cítil jsem nejen na sobě, ale hlavně na týmu obrovskou chuť uspět. Koronavir nás připravil o cenný kov. Nebýt něj, mohli jsme překvapit!“
Jeho situace před dvěma roky při návratu domů nebyla zrovna ideální. Zubří s odchodem Titkova přišlo i o řadu opor, další byli zranění.
„Přišel jsem do klubu, kde nebyla jasně daná vize, jak dál. V jedenáctičlenném výboru se mísily myšlenky. Popravdě jsem čekal více klidu na práci, na to ukázat, v čem jsem dobrý,“ vzpomíná. I proto z první sezony místo obhajoby bronzových medailí přišel boj ve skupině o udržení a konečné 9. místo.
S loňským příchodem opor získal tým na síle a rázem několik kol vedl extraligovou tabulku, aby pak s předčasným koncem sezony okupoval třetí příčku.
„V listopadu – s cílem finančně klubu ulehčit – jsem uvažoval o kandidatuře na post manažera krajské házené. S klubem jsme se ale dohodli, že budu dál naplno trénovat. I já moc toužil zakončit svůj tříletý cyklus v další sezoně účastí v evropských pohárech, podobně jako v Mostu u házenkářek. I kvůli tomu mě odchod hodně mrzí,“ netají se Poloz.
Bez práce však dlouho nezůstane. Aby valašskému klubu vyšel vstříc, dohodl se na ukončení spolupráce k poslednímu březnu. Současně využil zajímavé nabídky z Českého svazu házené, se kterým nyní finalizuje smlouvu.
„O nabídce na pozici reprezentačního kouče juniorek a šéftrenéra Tréninkových center mládeže žen jsem referoval vedení klubu začátkem března. Uvažoval jsem i o možném skloubení všech funkcí, ale vždy jsem preferoval práci v Zubří. Nakonec se vedení rozhodlo a já půjdu svou cestou. Klukům z Valašska budu vždy držet palce,“ dodal Dušan Poloz.