Čtyřiadvacetiletý sportovec z Dolní Bečvy dal po sedmi letech sbohem plážím a písku a přesunul se do haly ke klasickému volejbalu. A dokonce si vybojoval místo v extraligovém týmu s obrovskou tradicí – v klubu Aero Odolena Voda.

Letošní rok byl pro vás asi hodně nabitý. Část byla ještě beachvolejbalová, pak přechod k šestkovému volejbalu. Pojďme napřed k „plážáku“ …

Tato sezona pro mě byla asi nejhorší, i když tam bylo i pár dobrých okamžiků. Mezi ně patří třeba vítězství v největším turnaji v ČR Ideastav cup s Pavlem Rotreklem a dál to, že jsme se celkem dost sehráli s mým stálým spoluhráčem Filipem Kramárem (který mimochodem také hraje extraligu za Ústí nad Labem) a dokázali porazit pár českých top dvojic. K těm nepříjemným událostem patří neshody se svazem a následný distanc na dva měsíce.

Dvousíční distanc, to zní neobvykle. Jak jste k němu „přišel“? O co přesně šlo?

Bylo to proto, že jsme se účastnili největšího turnaje v ČR Ideastav cupu (který jsme mimochodem s Pavlem Rotreklem vyhráli). Tento turnaj byl výborně finančně dotován, byly skvělé ceny a organizace, prostě ukázka toho, jak by měly turnaje vypadat. A svaz nás místo toho hnal na turnaj, kterého jsme se, stejně jako většina hráčů, účastnit nechtěli. Prý jsme tím porušili řád a byl z toho distanc. Přitom svaz klidně mohl udělat výjimku. Například v ženské kategorii ji svaz udělil, ale u nás ne. Tím na to doplatilo asi sedm hráčů první dvacítky, kteří dostali zákaz. Tohle mě natolik popudilo, že jsem chtěl změnu a uvažoval o návratu k šestkovému volejbalu.

Onen návrat ke klasickému šestkovému volejbalu přišel. Jak to celé vzniklo a jak jste se dostal do Odoleny Vody?

O návratu k šestkovému volejbalu jsem uvažoval už delší dobu, byl to normální vývoj. Ale ani v nejmenším jsem tedy nepomýšlel na extraligu. Říkal jsem si, že tak druhá nebo první liga by byla fajn. Za to, že jsem v té nejvyšší soutěži, může Martin Lébl (hráč nejlepší světové soutěže Italské A1 – pozn. red.). Když jsme se nějak bavili a já se zmínil, že bych chtěl zkusit šestky, tak mi dal okamžitě nabídku do Odolky, že bych jim mohl pomoci. Říkal jsem teda, že se na to nějak necítím, ale že to zkusím a uvidíme po pár trénincích. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se tam uchytil a trenér Milan Fortuník mě umístil na smečařský post.

Jaký je přechod z dlouholetého beachového hráče na klasický šestkový do haly?

Přechod byl pro mě těžký. Sedm let jsem vlastně nehrál vůbec šestky a hrál jen beach, tak jsem se toho trochu bál. Navíc jsem myslel, že tam budu na liberu. Ale po pár trénincích mě trenér Milan Fortuník dal na smeč. Jsem vlastně nejmenší smečař v extralize se 176 centimetry, no … vlastně i úplně nejmenší hráč celé ligy, tak si ze mě spoluhráči taky někdy utahují (smích). Ono vlastně jsem měl taky takový komplex už od nepaměti. Už od kadetské kategorie mi trenéři říkali, že s touhle výškou nemůžu hrát na smeči a už vůbec ne v nejvyšší soutěži. Proto jsem se také dal na beach volejbal. Ale teď jsem zjistil, že to nějak jde i v hale.

Shrňte prosím prozatímní působení v Odolene Vodě … ?

Je to takové poměrně zvláštní složení. Jsme tam vlastně čtyři plážoví volejbalisti, což je dost velká rarita v extralize. Navíc jsem se všemi třemi už někdy hrál i ve dvojici nějaké beachové turnaje. Kromě mě tam jsou ještě plážáci Pavel Rotrekl – s ním jsem reprezentoval v hlavní soutěži světové série, Robert Kufa – s ním zase na mistrovství Evropy a spolu jsme mistři ČR do 23 let, Míra Svoboda – s ním jsem vicemistr ČR mužů v regionech. Pevně věřím, že můžeme v sezoně myslet na play off. Osobně jsem zatím celkem spokojený. Jsem v týmu jako třetí smečař, takže střídám.

Kam řadíte to, že jste se dostal do extraligového týmu, ještě navíc tolik tradičního a velkého klubu?

Určitě je to splněný sen, pro mě až nečekaně. Nevěřil jsem nějak v to, že bych poté, co jsem se dal na beach, mohl udělat takový velký návrat k šestkovému volejbalu a rovnou do klubu s takovým jménem jako je Odolena Voda. Je to klub s dlouhou volejbalovou tradicí, je to sedminásobný mistr ČR. Tým prošel několikrát v evropských pohárech do bojů o medaile. „Odolka“ je prostě velké jméno v českém, ale i evropském volejbale. I když nyní se zrovna tým buduje od mladých a nedají se asi hned čekat takhle velké výsledky. Ale věřím, že časem bude zase Odolka patřit k top týmům.

Jaké jsou hlavní rozdíly v plážovém versus šestkovém volejbale? V přípravě, tréninku, zatížení?

Z plážáku jsem na tom byl fyzicky dost dobře, ale časem se začala i na mě projevovat únava z toho přechodu na tvrdý povrch a hlavně klouby dostávají co proto. Celkově je šestkový volejbal dost o razanci, tam už mi žádné technické údery nějak body nezařídí, všechno je to o ráně. Ale zkušenosti z plážáku mi taky dost pomáhají. Myslím, že jsem psychicky odolnější, protože na písku, když se hráči nedaří, tak ví, že ho nikdo nevystřídá a musí se z toho dostat nějak sám. Zatímco u šestek prostě hráči vědí, že když udělají chybu, tak je tam další, který ji napraví, nebo když se nedaří, tak se lehce vystřídá. Takže bez plážáku bych se těžko v extralize prosadil.

Jaký je váš klasický den s tréninkem, případně zápasový den?

U mě je to trochu složitější, nejsem vyloženě profesionál, jelikož u sportu ještě pracuju na plný úvazek v bankovním sektoru. Takže klasika je jasná. Ráno v osm hodin do práce, z práce rovnou na trénink, který máme právě kvůli nám zhruba třem pracujícím až od 18 hodin. A takový scénář je vlastně každý den, takže se vracím domů někdy kolem desáté večer. Někdy je to dost náročné. Kluci mají teda ještě přípravu v posilovně, ale tu mají vždy dopoledne. My se musíme fyzicky připravovat sami, podle toho jak máme možnosti. Takže se někdy taky stane, že přijdu v 10 večer a ještě si doma zaposiluju. Protože bez cvičení bych to za chvíli nezvládal. V den zápasu máme volno, vlastně se vždy sejdeme hodinu před zápasem, řekneme si něco k zápasu, taktika a podobně, pak rozcvička a jde se na to.

Jaké jsou vaše osobní a taky týmové cíle v Odoleně Vodě ?

Svoje osobní cíle už jsem si z velké části splnil – tedy vůbec ten fakt, že jsem v extralize. Nicméně chci dál makat a zlepšovat se. Všechno je to jen o tréninku, každopádně mi to takhle vyhovuje. Chci se taky nějak prosadit dál, ne jen se spokojit s tím, že jsem už v týmu, ale taky tam něco pořádně uhrát a pomoct tak do playoff. Týmový cíl je play off, to je pro nás taková hlavní meta. Co by se případně uhrálo navíc, je jen bonus navíc. Budeme dělat vše pro to, abychom klub dobře reprezentovali.

MICHAL RŮČKA – Z PÍSKU DO HALY

Plážový volejbal hrál Michal Růčka (ročník 1987) posledních sedm let. Postupně si plnil a zvyšoval své cíle. Je mistrem České republiky do 23 let, z ME do 23 let v Kaliningradu si přivezl 17. místo. Postupně se v mužské kategorii propracoval i na největší světové turnaje. V kariéře na písku si vyzkoušel i dvě nejprestižnější beachvolejbalové soutěže planety – Evropskou i světovou sérii. S plážovým volejbalem se podíval mimo jiné třeba i na podnik Evropské tour na Kanárské ostrovy. V Německu a Rakousku si vyzkoušel kvalifikace do hlavní soutěže světové tour, které skončily těsným neúspěchem. Asi vrcholem bylo účinkování v hlavní soutěži podniku světové tour v Praze. Právě na pražský podnik Světové série, který se hrál v červnu 2010 pod názvem Patria Direct Open, bude Michal Růčka určitě dlouho vzpomínat. A to nejen kvůli panu prezidentovi Václavu Klausovi, který navštívil jeden z jeho zápasů. Růčka se svým parťákem Pavlem Rotreklem sice v hlavní soutěži prohráli oba zápasy a dále nepostoupili, ale i tak to pro sportovce z Dolní Bečvy byly obrovské zkušenosti k nezaplacení. Od roku 2011 hraje klasický šestkový volejbal za Aero Odolena Voda. S výškou 176 centimetrů je nejmenším hráčem celé soutěže.

V Dolní Bečvě mají areál plážových sportů

Husarský kousek se povedl Michalu Růčkovi a jeho spolupracovníkům. Společnými silami totiž vybudovali v Dolní Bečvě krásný areál plážových sportů, který rozhodně na celém Valašsku, ale dost možná i ve Zlínském kraji, nemá konkurenci. Více o úspěšném a hlavně dokončeném projektu povídá už Michal Růčka.

„Letos se podařilo dobudovat nádherný areál plážových sportů na Dolní Bečvě, o což se výrazně přičinil můj Bratr Jiří Růčka spolu se svým kamarádem Filipem Jurečkou. Postavili tento areál, samozřejmě ale velké díky patří také ještě obci Dolní Bečva, která na to poskytla prostory a umožnila nám tak vybudovat areál. Pan starosta i všichni ostatní byli velice vstřícní a podpořili tento projekt. Do výstavby se zapojili i rodinní příslušníci a už se dokonce našli i takoví nadšenci, kteří finančně nebo věcně pomohli s výstavbou areálu. Za to jim patří také velký dík. Je vidět, že o tenhle sport bude opravdu velký zájem, přece jen je to něco nového. Nebojím se říct, že areál patří mezi ty nejlepší ve Zlínském kraji, má světové parametry. Písek je dovezený přímo z turnaje světové série z Prahy, takže máme opravdu to nejlepší, co jde a zázemí je taky super. Oficiální otevření budeme dělat příští rok ze začátku sezony, kdy už bude pěkné počasí. Já jsem se v projektu angažoval do role manažera areálu. Budu tedy zajišťovat partnery, sponzory a samotnou organizaci turnajů a různých plážových akcí. Troufám si říct, že s tím mám nějaké zkušenosti a vím, jak by měl kvalitní areál a organizace akcí vypadat. Tím bych chtěl lidem trochu víc přiblížit tenhle sport a natáhnout je do něj, aby sami plážový volejbal vyzkoušeli. Věřím, že se najde mnoho nadšenců, které tento sport pohltí. V areálu máme dvě hřiště na volejbal, která se dají přestavět na jedno velké hřiště na plážový fotbal, takže fanoušci fotbalu si také přijdou na své. Také se chystáme uspořádat pár turnajů, ať už je to ve volejbale nebo fotbale, k tomu samozřejmě nějaké ty exhibice, zábava, super ceny a vše, co k tomu patří. Kurty si samozřejmě může kdokoliv pronajmout a zahrát si s přáteli. Takže mohu slíbit, že se na všechny sportovní příznivce plážových sportu v příštím roce těšíme.“