Šestadvacetiletý obránce, který hostuje z Rožnova pod Radhoštěm v superligovém týmu Ostravy, nastoupil minulý týden v restartované elitní české soutěži v televizním duelu proti Vítkovicím. Ostravský tým ovšem na domácí ploše se superligovým vítkovickým suverénem prohrál 3:9.

Jak se Vám proti lídrovi superligy hrálo?

Nebylo to podle mých představ. Během dlouhé vynucené pauzy jsem si totiž doléčoval zánět v achilovce, který se mi vrátil z loňského roku. A tento handicap se trochu projevil na mém výkonu. Navíc ve fyzickém zápřahu jsem teprve druhý týden.

Co rozhodlo o vysoké výhře Vítkovic?

Konec první třetiny a začátek třetí třetiny. V těchto pasážích zápasu jsme brzy po sobě inkasovali dva slepené góly. V utkání byl soupeř také produktivnější v koncovce. My jsme si rovněž vytvářeli šance. Ty jsme ovšem neproměňovali. Navíc jsme několikrát nastřelili tyčku nebo břevno vítkovické brány. Ostravské derby proto pro nás mohlo skončit příznivějším výsledkem.

Proč jste se před začátkem sezony rozhodl přestoupit do Ostravy?

Důležitou roli hrála skutečnost, že můj dosavadní klub Rožnov pod Radhoštěm nepotvrdil přihlášku do letošního ročníku 1. ligy, ale přihlásil se pouze do Národní ligy. A protože jsem na sobě cítil, že se chci florbalově posunout dopředu. V šestadvaceti letech už nepatřím k nejmladším hráčům. Cítil jsem před sezónou, že přestup do Ostravy je možná moje poslední příležitost v kariéře zahrát si superligu.

Kolik jste zatím v letošním ročníku superlize odehrál v barvách Ostravy zápasů?

Nastoupil jsem v 6 utkáních. V nich jsem vstřelil 1 branku. A to na začátku října v duelu s Mladou Boleslavi.

Který zápas se Vám v ostravském dresu zatím nejvíc povedl?

Nejlepší pocit ze svého výkonu mám hned po úvodním utkání v Liberci. Na severu Čech jsme vybojovali tři cenné body za výhru 7:3. Úspěšně jsme tak začali novou sezonu. Před duelem jsem byl trochu nervózní, ale zároveň jsem se na svůj první start v superlize těšil.

Jaký máte s Ostravou v letošním ročníku superligy cíl?

Postoupit do play off. Po základní části chceme skončit ideálně do 6. místa.

Utkání s Vítkovicemi se hrálo po dlouhé vynucené koronavirové přestávce. Jak jste se v neplánované florbalové pauze udržoval v kondici?

Protože jsem kvůli doléčování zraněné achilovky nemohl běhat, tak jsem alespoň cvičil v posilovně. Ostatní hráči měli individuální program nastavený trenéry. Šle především o intervalové běhání a cviky s vlastní váhou.

Jakým způsobem jste byl s ostravskými spoluhráči v kontaktu?

 V kontaktu s hráči jsem byl přes sociální sítě.

Co říkáte dosavadním podzimním výsledkům Rožnova pod Radhoštěm v Národní lize?

I když je rožnovské mužstvo v tabulce po 5. kole soutěže až na 10 příčce, tak bych nad ním nelámal hůl. Rozdíl mezi čtvrtým a desátým místem jsou jenom tři body. Letos se v sestavě Valachů objevilo hodně mladých hráčů a to je pro dobře pro budoucnost klubu. Výsledky Sršňů samozřejmě sleduji. Pořád tam působí spousta kamarádů, se kterými jsem na Valašsku strávil čtyři sezony. Navíc za rožnovské mužstvo nastupuje také můj mladší bratr Adam. S ním doma rozebíráme všechny zápasy Valachů. Škoda, že za ně letos nehraje Petr Krhut. Toho limituje zranění a rodinné povinnosti. Kdyby Krkoška (pozn. Petr Krhut) v utkáních hrával, tak by jistě společně s Josefem Viktoříkem rozdával na hřišti radost (úsměv).

Pracujete jako zaměstnanec Vězeňské služby. Jak dokážete skloubit práci s vrcholovým florbalem?

Všeobecně skloubit sport na superligové úrovni nejen s mým zaměstnáním není jednoduché. Kolegové v práci se mi ale snaží vyjít vstříc. Když potřebuji, tak mi ochotně vymění směny. Často je to ale únavné skončit v práci, hned sednout do auta a jet 45 kilometrů na trénink. Nebo naopak přijet ze superligového zápasu ve 3 hodiny v noci a ráno v 6 hodin vstávat do práce. Nikdo a ani já to však nedělám s donucením. Ten sport mám rád, proto mu musím obětovat spoustu času.