„Oslava v naší hale byla příjemná změna. Doma jsme vesměs získávali jen druhá místa, moc důvodů na oslavy nebylo. Teď si to o to více užijeme,“ zářil po utkání se synem v náručí štěstím zuberský pivot, obranář Tomáš Říha.

„Když fanoušci začali dvě minuty před koncem zápasu vestoje aplaudovat, to bylo něco nádherného, elektrizujícího. Přestože jsem skoro neměl síly, fanoušci nás do úspěšného cíle dohnali,“ přiznal a poděkoval nejlepšímu házenkářskému publiku v tuzemsku 33letý házenkář.

Velkou motivací podle něj bylo uhrát cenný kov i pro trenéra Andreje Titkova a další v Zubří končící házenkáře.

„Kdo ví, kolik jich bude pokračovat,“ pokrčil rameny Říha, který sám nemá o své házenkářské budoucnosti jasno.

Jak chutná čerstvě získaný bronz?

Stejně krásně jako ten loňský. Museli jsme bojovat s problémy v podobě velkého množství zraněných či nuceným rožnovským azylem. Play-of je šílené. Hlavně pro nás, co nejsme profesionálové. Tolik zápasů po sobě je opravdu náročné, o to sladší je pak úspěch, na který dosáhnete z posledních sil.

Loni jste ale v boji o bronz Lovosice porazili přesvědčivěji…

Sami jsme si zadělali na problémy prohraným úvodním zápasem. Dostali jsme se do stresu, ale všichni jsme odbojovali oba duely v Lovosicích a vše korunovali nyní doma. Jsem hlavně na mladé spoluhráče hrdý!

V sérii jste ale celou dobu pokulhávali. Kdy jste začal věřit v úspěch?

Ani nevím. Popravdě nejvíce sil jsem dal do semifinále s Plzní, neboť jsem moc chtěl získat titul, který mi jako jediný stále chybí. Hlavně odvety na západě Čech mě totálně odepsaly, celý týden jsem se z toho léčil. Naštěstí jsme se ze všeho vylízali a máme medaili!

Hledal jste složitě motivaci na boj o bronz?

Ani ne. Popravdě čtvrté místo je takové škaredé. Navíc jsme cítili velkou podporu celé naší dědiny, mé děti chtěly medaili. To nešlo vypustit.

Co rozhodlo o vítězi série?

Kromě naší lepší kondičky v závěru také naši mladí dorostenci jako Klíma, Dokoupil či Padalík. Potvrdili, že ne náhodou mají titul a jsou nejlepší v tuzemsku.

Jak to tedy vypadá s vaší házenkářskou budoucností?

Prvně si musím hlavně pořádně odpočinout. Popravdě nevím, co bude se mnou dál, klidně se může stát, že nebude půlka týmu. V mém případě je to složitější. Po mém návratu z Německa jsem se již naplno dostal do normálního pracovního procesu, navíc stavím barák a děti odrůstají, potřebují ve škole pomoci. Zatím jsem na vážkách.

Uvažujete i nad koncem své bohaté kariéry?

Ano, i to je možné. Ale vše je složité. Nepřidá mi ani skutečnost, že jsme ještě pořádně neskončili, neodpočinuli si a už vidíme další tréninky před sebou. S novým trenérem Polozem jsme už hledali různé varianty spolupráce.

Bude při rozhodování hrát roli, jestli Zubří bude hrát evropské poháry?

Moc to přeji klukům, ale popravdě je to ohromně náročné a osobně nevím, zda bych to dokázal absolvovat.

Jak moc vás překvapilo a případně mrzí, že se nepodařilo udržet opory typu Klímy či Doudy?

Je to škoda, hlavně ztráta mladých, kteří nyní dominovali v dorostu. S nimi by byl potenciál zaútočit na titul velký. Mohli se rok dva mezi muži sehrát a ligu rozbít. V tom jsem ale malý pán, to jsou otázky na vedení.

Jak si nyní odpočinete do házené?

Asi na stavbě. (smích) S rodinou vyjedeme někde do Čech a budu se jim věnovat. Poslední víkendy jsem byl pořád pryč a kluci mě potřebují.