Tato sympatická rodačka z Rožnova pod Radhoštěm, která už v juniorské kategorii patřila mezi světovou špičku, poskytla Deníku exkluzivní rozhovor.

Na nedávném závodě v Číně jste si zajistila účast na olympijských hrách v Londýně. Co to pro vás osobně znamená?

Je to velký sen. Jsem ráda, že je pětiboj olympijským sportem, což některé sporty nejsou, že tu možnost vůbec mám a že jsem ji letos využila. Mohla jsem se kvalifikovat už loni přímým způsobem, ale to bohužel nevyšlo. Tak jsem v letošní sezoně sbírala body do světového žebříčku, což je druhá možnost, jak se kvalifikovat, a jsem šťastná, že to vyšlo.

Věřila jste si, že to v letošním roce vyjde? Že je to ve vašich silách?

Věděla jsem, že pokud budu zdravá a přidám další body k těm, co jsem měla z loňské sezony, mělo by to vyjít. (úsměv)

Jaké si na vaší první olympiádě dáváte šance? Pomýšlíte třeba na medaili?

Pro mě je prioritní snažit se předvést vyrovnaný výkon ve všech disciplínách a nesvazovat se tím, jaký by mohl být výsledek. Letošní úvod sezóny pro mě nebyl nejlepší, ale s přibývajícími závody jsem se přiblížila top desítce. Byla bych spokojená, kdyby to takto dále pokračovalo.

Ve svých třiadvaceti letech patříte k nejmladším pětibojařkám…

Ano patřím mezi skupinu mladších holek. V seniorské kategorii jsem teprve druhým rokem. Například jedna ze závodnic jede už na čtvrtou olympiádu.

Je absolutní světová pětibojařská špička úzkou skupinou těch nejlepších, nebo je to vyrovnanější?

Vzhledem k olympiádě to je vyrovnanější, než třeba bylo v období po olympiádě v Pekingu, kdy některé závodnice byly na mateřské nebo vypustily sezonu. S blížící se olympiádou se objevují i nová jména, která se nyní umisťují na předních příčkách.

Úspěchy sbíráte už od juniorských let. Je nějaký, kterého si ceníte více než ostatních?

Cením si titulu mistryně světa a Evropy ze soutěže štafet. Zároveň bych se ráda prosadila i v individuálních soutěžích. Mám tak motivaci proměnit mé nejlepší umístění z top desítky za umístění medailová.

Jak dlouho se pětiboji věnujete?

Od dvanácti let. V tomto věku se závodí pouze v plavání a běhu. Postupně se pak s rostoucím věkem přidávají další disciplíny v pořadí střelba, šerm a jízda na koni.

Prošel pětiboj za tu dobu nějakými změnami?

Ano. Klidovou střelbu nahradila střelba zátěžová. Dříve se střílelo na dvacet ran, na každou ránu byla minuta, což se naprosto liší od dnešní podoby, kdy je mezi jednotlivými střelbami zařazen běh. Změna nastala po Hrách v Pekingu. Přirovnala bych to k biatlonu, akorát s jiným střeleckým vybavením. Vzápětí pak následovala další změna, a to nahrazení střelby diabolkami laserovými zářiči. To umožňuje například pořádání této disciplíny na divácky atraktivnějších místech.

Vy jste byla při střelbě diabolkami a nabíjení dobrá. Nelitujete této změny? Přišla jste tím přece o svoji výhodu…

Ze začátku mě to trochu mrzelo, ale dříve nebo později se přizpůsobila většina závodníků. Dnes mi připadá, že je to hodně vyrovnané a ty rozdíly tam nejsou už téměř znát.

Jak dlouho vám trvalo, než jste si zvykla?

V průběhu loňské sezony jsem se postupně zlepšovala, zvykala si a přestala řešit, že tam ta diabolka není.

Dělala jste ve vašich začátcích i jiné sporty?

Od pěti let jsem chodila na sportovní gymnastiku, v deseti začala s plaváním a ve dvanácti k tomu přišel biatlon. Základy plavání jsem tedy měla z oddílu a z biatlonu jsem nasbírala zkušenosti a rozvíjela se v běhu. Proto mi možná nepřipadal přechod z klidové střelby v pětiboji na střelbu zátěžovou tak těžký.

Čím si vás pětiboj získal? Tím různorodým mixem sportů?

Určitě! Na pětiboji mě baví zejména jeho pestrost. Jako jeden z mála sportů kombinuje hodně odlišné disciplíny, co se týče technických a fyzických dovedností. Zároveň člověka naučí spolupráci nejen s vlastním tělem, ale i psychologickému myšlení, například při spolupráci s koněm. Různorodost moderního pětiboje je to, co mne jako malou lákalo a nyní stále baví.

Jakou cestou jste se dostala do pražské Dukly?

Cesta byla daleká, z Moravy je to 450 kilometrů (smích). Pětiboj jsem začala trénovat v Rožnově pod Radhoštěm, odkud pocházím, v několika různých oddílech, protože tam pětiboj nebyl. Zároveň jsem dojížděla na občasné tréninky do sedmdesát kilometrů vzdáleného Třince, respektive Bystřice nad Olší, kde klub moderního pětiboje byl a kde jsem se o pětiboji poprvé dozvěděla. V sedmnácti letech jsem se pak rozhodla věnovat se tomuto sportu naplno a přestoupila jsem do Dukly Praha. Dnes jsem v Dukle již šestým rokem.

Je mezi pětibojařskými disciplínami nějaká, která je vaší „královskou", a naopak nějaká, která vám dělá trochu problémy?

Nemohu říci, že bych nějakou měla radši než tu druhou. Co se týče toho, v čem bych se chtěla momentálně nejvíce zdokonalit, tak je to asi šerm. V tom bych se chtěla zlepšit, proto věnuji této disciplíně větší pozornost.

Jak vypadá váš tréninkový program před olympiádou? Věnujete se během dne pouze jedné disciplíně, nebo jich musíte zvládnout více?

Denně máme tři až čtyři fáze, což je k počtu disciplín normální po celou sezónu. Celá letošní sezóna je postavena směrem k olympijským hrám. Pro mě to konkrétně znamená, že o něco větší pozornost věnuji běhu a šermu, tedy disciplínám, ve kterých trochu ztrácím a chci se v nich zlepšit. Čeká mě ještě pár tréninkových bloků v zahraničí. Nejdůležitější při tréninku v moderním pětiboji je efektivně skloubit technické disciplíny, kterými jsou šerm, jízda na koni, střelba a ty fyzické, což je běh s plaváním. Trénink fyzických disciplín v týdnu je nejčastější , plaveme a běháme téměř každý den. Rozdílná je intenzita těchto tréninků. Převážně jsou v týdnu dva těžké tréninky běhu a dva plavání, ostatní jsou spíše v aerobní intenzitě nebo regenerační, jako vyklusání, vyplavání. Jelikož po olympiádě v Pekingu byla střelba s během sloučena v takzvanou kombinovanou disciplínu, máme dvě varianty pro trénink střelby. Klidová střelba, která je zařazena jednou v týdnu, a zátěžová, při které současně běháme a střílíme. Ta se váže většinou k těm dvěma těžkým tréninkům běhu. Trénink jízdy a šermu je zařazen dvakrát do týdne.

Máte na jednotlivé disciplíny jednotlivé trenéry, nebo to zastřešuje jeden trenér?

Trenéři obvykle zastřešují všechny disciplíny. Zároveň ale spolupracujeme například s jezdeckými nebo šermířskými specialisty.

Můžete přiblížit, jak probíhá samotný pětibojařský závod?

Všechny disciplíny probíhají v jeden den. V případě větších závodů a velkého počtu závodníků by bylo těžce zabezpečitelné, kdyby každý měl jet na koni. Proto finále, které se skládá ze 36 závodníků, předchází semifinále, kde absolvujeme šerm, plavání a běh se střelbou. Následuje volný den a všech 36 nejlepších kvalifikovaných závodníků ze semifinále absolvuje vše znovu, včetně jízdy na koni.

Jak jdou disciplíny za sebou?

Začíná se ráno šermem. Šermuje každý s každým minutu, na jeden vítězný zásah. Následuje plavání 200 metrů volný způsob. Pak přichází jízda na koni, což je pro některé klíčová disciplína. Před startem máme dvacet minut a možnost pěti skoků na takzvaném opracovišti, kde můžeme koně blíže poznat. Nakonec je kombinovaná střelba s během. Běží se třikrát kilometr a mezitím se střílí. Začíná se střelbou, aby se končilo během. Vedoucí závodník po čtyřech disciplínách vybíhá první a za ním pak postupně podle ztráty další.

Na jakých koních závodíte? Asi nevozíte koně po celém světě…

My si ty koně losujeme, protože bychom nemohli zajišťovat převoz koní. Letos jsme byli na závodech v Číně, v Brazílii nebo v Americe a kdyby koně měli lítat s námi, tak by to bylo finančně dost náročné a pro převoz zvířat nereálné. Pořadatel tedy zabezpečí koně, které projdou takzvaným jumping testem. Buď ho jede majitel nebo někdo, koho si určí, a z určitého počtu koní se vybere odpovídající skupina pro závod.

Není to trochu ošidné? Co když třeba máte velký počet bodů z jiných disciplín, ale vylosují vám špatného koně a máte po nadějích?

Dá se to ovlivnit, pokud člověk jezdí pravidelně a má jezdecké zkušenosti. Je minimum závodů, kde by jumping testem prošel nějaký kůň, který na to nemá. U nás se jízdě na koni věnuje stejná pozornost jako jiným disciplínám, ale některé východní státy do toho neinvestují tolik času a často jsou jejich výsledky v jízdě nevyrovnané.

Vaším přítelem je úspěšný pětibojař Ondřej Polívka. Vy už máte olympiádu v Londýně jistou, on musí ještě čekat na verdikt komise o dodatečném zařazení. Jak tuto situaci prožíváte?

Není to nic příjemného. Každý by raději věděl v takové situaci hned, jak na tom je, jestli to vyjde, nebo ne. Na druhou stranu s tím ale nic neuděláme. Já doufám, že to vyjde a pojedeme oba.

Trénujete společně?

Jsme ve stejné tréninkové skupině, ale on trénuje s mužskou částí.

Dáváte si vzájemné rady?

Občas ano, ale většinou rady přichází od trenéra.

Co na vaší kvalifikaci do Londýna Ondra říkal?

Vzájemně si to přejeme. O to více mne mrzí, že zatím není jisté, jak to dopadne s jeho kvalifikací.

Když jste oba z jedné branže, řešíte i doma neustále pětiboj?

Řekla bych, že spíše ne. Jsou jiná témata k řešení, člověk chce také přijít na jiné myšlenky, když se vrátí z tréninku.

Jak relaxujete?

Protože se moc nedostanu domů na Moravu, tak pro mne je nejcennější v sezoně odjet domů aspoň na pár dní. Když cestuju a nemusím se učit, tak ráda čtu. A také mě baví zdokonalovat se v jazykových dovednostech.

Jak hodně je pětiboj divácky sledovaný?

Jsou státy, kde chodí diváků poměrně dost. Naposledy v Číně byla plná nová velká tribuna. Také Maďaři, Angličané nebo Němci chodí hodně. Závody u nich mají fajn atmosféru, takže pro mne nebude cizí, že v Londýně budou plné tribuny.

Jak dlouho se dá pětiboj na vrcholové úrovni dělat?

U pětiboje může člověk vydržet poměrně dlouho, pokud je zdravý. Ukázkovým příkladem je Libor Capalini, bronzový medailista z Atén, který ukončil kariéru v roce 2010 a pořád patřil mezi špičku.

Když jsme u toho zdraví, napadá mě… zrovna jízda na koni docela zavání zraněním. Nemáte strach z koní?

Ne, koní se nebojím, ale mám k nim respekt, přeci jen je to silné zvíře. V začátcích bylo pár karambolů, ale tím si sportovec musí projít. Riziko úrazů je v začátcích téměř u všech sportů.

Studujete FTVS. Jak se dá váš perný režim se studiem skloubit?

Dá se to spojit i s takto časově náročným sportem. Občas je trochu oříšek přijít z tréninku unavený a sednout si ke knize, ale jde to. Spousta sportovců to zvládá. Výhodou je pro mě individuální studijní plán.

Jakou máte specializaci?

Studuji na Univerzitě Karlově obor Tělovýchova a sport.

Jaká je mládežnická pětibojařská základna u nás?

Od těch dob, co jsem byla v žákovských kategoriích, základna dětí neustále roste. Dětí, co plavou a běhají, je spousta. Pro všestranný rozvoj dítěte je to možná ideální kombinace. Ty, co pak jdou dál, čekají další disciplíny a možná pak jednou i olympijské hry.

NATÁLIE DIANOVÁ

Rok narození: 1989

Bydliště: Rožnov pod Radhoštěm, Praha

Disciplína: moderní pětiboj (šerm, plavání, parkur, běh, střelba)

Klub: ASC DUKLA / TJ Dukla Praha

Největší úspěchy: mistryně světa 2009 v soutěži štafet, mistryně Evropy 2009 v soutěži štafet, juniorská mistryně Evropy 2009 v mix-štafetě, 9. na ME 2009. Nejlépe na světovém žebříčku: 19. místo (2009).

Londýn 2012 bude její první olympiáda.

Autoři: Sylvie Petráková, Michal Káva