„Tohle se už nesmí opakovat. Dnes si to nevyhrálo Brno, ale my jsme jim to darovali. Měli jsme teď nějakou sérii čtyř vítězství a nevím, co jsme si mysleli. Že to půjde samo?“ soptil po zápase křídelník Jurka.

Pokud byste hledali, kdy naposledy Zubří nedalo na domácí palubovce alespoň dvacet branek, museli byste v archivu jít hodně hluboko. Dlouhých devatenáct let (!) se to totiž nestalo.

„Nedokážu ten dnešní zápas pochopit. Těžko to koušu, protože dnes jsme měli stoprocentně vyhrát. Teď nás čeká těžký los a jsem zvědavý, co v nás tohle utkání zanechá,“ dodal naštvaně reprezentant Jurka.

Po zápase ve vás bouchly saze, emoce musely jít ven?

Je to pro mě těžké teď po zápase o tom mluvit. Jsem plný emocí a takhle vytočený jsem už dlouho nebyl. S takovou házenou, jakou jsme dnes hráli, s takovou nemůžeme vyhrát nic. Je to kolektivní sport, a když si něco v šatně řekneme, tak to musíme zahrát a ne že si někdo jen tak vystřelí nebo ztratí balón. V pondělí si to musíme zanalyzovat a vyvodit nějaké důsledky.

Co bylo v dnešním zápase špatně?

V útoku bylo špatně všechno. V brance byl dnes jistý Milan Malina a dostali jsme jen dvacet gólů, což je v pořádku. Jenže nemůžeme vyhrát na devatenáct branek. Byli jsme jak opaření. Věděli jsme, že proti nim musíme běhat a dali jsme snad jeden rychlý útok za šedesát minut. To je pro mě nepochopitelné. Do toho ztráty balónů, nebyli jsme schopní si nahrát na čtyři metry, a když už jsme si nahráli, tak to po čtyřech přihrávkách někdo nesmyslně vystřelil.

V útoku vám to víc než obvykle klouzalo, často útok skončil pádem na zem. Jak si to vysvětlujete?

Já tomu nerozumím. Dneska nám to snad sedmkrát podjelo a spadli jsme. Brno nás svou hrou ukolébalo. Třikrát po sobě nám dají gól ze stejného místa a já nechápu, že se z toho nedokážeme poučit. Že si to ten náš obránce nevyhodnotí jinak a něco pro to neudělá.

Nemůže to být tím, že většina týmu jsou dorostenci, nebo bývalí dorostenci?

Vím, že kluci jsou dorostenci, že jsou mladí, ale já vidím ten jejich potenciál na tréninku. Vidím ty zápasy, co jsme odehráli. Ti kluci na to mají. Dnes dostali šanci se ukázat, ale bohužel jim to nevyšlo. Přístup, jaký byl dnes na hřišti, se mi prostě nelíbil.

Nyní vás čeká série těžkých zápasů s Plzní, Karvinou a Duklou. Do toho Evropské poháry. Jak se na náročný program budete připravovat?

Každý by měl začít tak, že se na to dnešní utkání doma podívá a sám si to vyhodnotí. Čekají nás těžké zápasy. Příští týden v Plzni můžeme jen překvapit. Snad se do té doby dá dohromady i Mara Hlinka, jeho zkušenosti na spojce nám dnes chyběly.

V Evropském poháru budete hrát proti islandskému týmu FH Hafnafjordur, jak los hodnotíte?

Za mě to byl možná nejhorší možný los, jaký jsme mohli dostat, co se týče vzdálenosti. Bude problematické se tam dostat.

Věříte, že se pohár přece jen odehraje?

Když jsem viděl výsledek losu, tak jsem si řekl, že to v dnešní době nebude ani možné. Sám jsem zvědavý, jak to nakonec dopadne. Zatím to nikdo neví. Na Island se teď bez karantény nedostaneme. Jsem rád, že nejsem v kůži vedení a nemusím tohle řešit.

Jakou máte zkušenost s islandskou házenou?

Pár zápasů jsem proti nim odehrál ať už za reprezentaci nebo když jsem byl ve Francii. Jsou to siloví kluci, individuálně střelecky jsou na tom výborně. Určitě nás nečeká nic lehkého. Ale všichni v týmu se těšíme na to, že se budeme moct porovnat s jiným týmem, než z české ligy. Pokud tedy k zápasům dojde.

Figurujete v širší nominaci na MS v Egyptě. Reprezentační kariéru jste tedy ještě nezabalil, jak se na jaře spekulovalo?

Byli jsme domluvení s trenéry, že pokud se někdo zraní nebo nebude ve formě, tak mi zavolají. Pro mě je čest hrát za reprezentaci. Nechal jsem si tedy dveře otevřené a trenéři mě oslovili, že mám šanci se probojovat do lednové části. Určitě udělám vše pro to, abych byl spokojený se svým výkonem, a pak se uvidí, jestli mě vezmou nebo ne.

Jak vidíte své šance?

Jsme tam čtyři nebo pět pravých křídel. Trenéři viděli, nějaké mé poslední zápasy a řekli, že by mě chtěli vidět i osobně na srazu. Uvidí se, jak na tom budu. Herně i fyzicky se momentálně cítím dobře. Za pozvánku jsem rád a o nominaci zabojuju.

Jak se vám daří kombinovat házenou s osobním životem, prací?

Zaměstnání u tchána jsem opustil. Nenaplňovalo mě to. Rozhodl jsem se jít jinou cenou. Příští rok bych měl začít učit na základní škole. Trávím teď spoustu času s dcerkou, za což jsem strašně rád. Házená mě pořád baví a mám pocit, že můžu týmu co dát. Mám chuť na každém tréninku odevzdat maximum a rád bych pokračoval. Uvidíme, jak se domluvíme s klubem.