Petře a jejím kolegyním se poprvé v historii podařilo vybojovat zlaté medaile a titul mistryně světa. O požárním sportu, tureckém mistrovství i bezprostředních dojmech se rozpovídala pro Valašský deník.

Jste mistryně světa v požárním sportu. Co pro vás tento titul znamená?

Samozřejmě je to pro mě obrovská radost. Je to skvělé zakončení super sezony, které nikdo nečekal. Když si vzpomenu, jaké malé chyby se nám staly na různých mistrovstvích, myslím, že se nám to vše vrátilo a jsem za to ráda. Je super, že obyčejné holky, které chodí mezi tréninky do práce a školy, dokážou porazit profesionální sportovkyně, které se věnují pouze požárnímu sportu a atletice. Nebo když srovnám naše a jejich podmínky pro trénink, o to je ta radost větší.

Jak váš pobyt v Turecku vypadal?

Upřímně jsem se trochu bála toho, že je mistrovství zrovna v Turecku. Nakonec se mé obavy ukázaly být úplně zbytečné. Bydlely jsme v hotelu, který byl vzdálený asi hodinu od města Izmir. Nevýhodou bylo, že se každý den přejíždělo dlouho na stadion a zpět autobusem. Při trénincích na stadionu jsme měli na každou disciplínu patnáct minut a šlo se hned za sebou bez jakékoliv pauzy, takže to byly docela fofry. Organizačně to nebylo moc připravené. Třeba startovní bloky jsme viděli až na závodech. Ale samotné závody už probíhaly tak, jak měly, tam nemůžu nic vytknout.



V kolika disciplínách jste závodily?

Disciplíny jsou čtyři. Výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže, sto metrů překážek, štafeta čtyři krát sto metrů a požární útok. Takhle to jde za sebou v závodní dny. Požární útok je královská disciplína a v mnoha případech rozhoduje o celkovém součtu nebo vítězství.

Jak jste se k národnímu týmu vůbec dostala?

Požární sport dělám asi od osmi let. Patřila jsem do kategorie žáci, pak do dorostu, kdy jsem se začala pomalu věnovat sobě individuálně, protože jsme neměly s holkami ve sboru žádný tým. V roce 2011 jsem poprvé postoupila na mistrovství republiky do Ostravy v kategorii dorostenek a od té doby jsem začala objíždět různé závody v disciplíně sto metrů překážek a nabírala jsem tak zkušenosti ze závodů. Jak se říká, závod je nejlepší trénink. Do reprezentace jsem se dostala tak, že mě oslovili do výběru reprezentace juniorek na první mistrovství světa v roce 2014. Od té doby se zúčastňuji všech soustředění a mistrovství. Členové týmu se každoročně vybírají podle výkonů v průběhu celé sezony.



Kde a jak často trénujete?

Soustředění se koná jedenkrát do měsíce o víkendu, jelikož většina z nás studuje a chodí do práce. Základnu nejčastěji tvoří Ostrava-Poruba kvůli dobrému zázemí. Ale měli jsme i nějaká soustředění v Pardubicích.

Kde všude už jste s týmem závodila?

Moje první mistrovství bylo u nás v republice v roce 2014. Další rok byl malinko náročnější, ale o to víc zajímavý. Vyjely jsme do zahraničí. Tehdy jsem vyrazila do běloruského Grodna s týmem juniorek, o měsíc později do ruského Petrohradu s týmem žen. V roce 2016 se mistrovství konalo v Ostravě a letošní v tureckém Izmiru.

Máte i jiné koníčky než požární sport?

Ráda jezdím na výlety, hodně chodím do přírody, taky mám ráda florbal nebo kolečkové brusle. Mnoho času trávím s mladšími ségrami a se svým přítelem. Nejvíc si užívám volné víkendy, kdy nemám žádný závod. I když se to v sezoně moc nestává, protože je toho opravdu moc.

A co vás čeká v nejbližší době?

Galavečer požárního sportu, který se koná každoročně v listopadu v Praze. Jinak prozatím nic neplánuji a užívám si stále volna. Ale zhruba za měsíc bych se měla pomalu začít připravovat na další sezonu, která nám za chvíli opět začne.