„No, není to žádná sranda,“ přiznává brankář Milan Malina, v civilní profesi zdravotní záchranář, který nyní v boji s koronavirem stojí v první linii.

„Často přijdu domů po noční a musím se ještě s dcerou celé dopoledne učit. Úkolů je hodně, ale jinak to asi nejde. Naštěstí je to první třída, i když několikrát jsem se přistihl, že i já počítám do deseti na prstech. Vše je hodně vyčerpávající,“ konstatuje 33letý házenkář z Valašska.

Po dvoutýdenní zkušenosti pedagoga rozhodně povolání měnit nechce.

„V žádném případě! Vysvětlovat dvacítce dětí učivo, to bych se asi zbláznil. Stačí mi nyní dcera. Cítím, jak je zodpovědné umět podat látku, potřeba je i hodně trpělivosti. A ta mi asi chybí,“ směje se absolvent střední zdravotní školy a následné odborné nadstavby záchranář.

„Zatímco na zdravce jsem byl po druhém ročníku ve třídě jediný kluk, studium na záchranáře absolvovali hlavně chlapi. Ano, v mládí jsem chtěl být pilotem či kosmonautem, ale poté u mě zvítězila láska ke zdravotnictví,“ přiznal.

Právě předmět biologie patřil na základní škole mezi jeho nejoblíbenější.

„Mimo to jsem měl rád češtinu, rád čtu knížky, jednu až dvě měsíčně. Hlavně životopisy a beletrii, od českých autorů,“ upřesnil Malina, jenž naopak nemusel jazyky.

Až do angažmá ve Francii.

„Zde, v pokročilém věku, jsem poznal, jaký jsem byl hlupák. Teď mě jazyky baví, není to tak těžké, jak jsem si myslel na škole. Došlo na slova paní učitelky, že jazyk umíte a rozumíte mu, když se vám zdají sny v cizí řeči,“ směje se urostlý gólman.

Z hráčů v kabině má sice jako jediný školáka, téma pedagogiky je však často probíráno. Spoluhráči Hrstka se Šustáčkem jsou totiž učitelé.

„Oba navíc sedí společně v kabinetě i s trenérem posledních zuberských mistrů – Jiřím Mikou, který je v mládí učil,“ dodal s úsměvem.