Vždyť středeční duel s Německem, za které hrají také čtyři spoluhráčky z bundesligového Thüringeru, může být pro kapitánku české ženské házenkářské reprezentace Ivetu Luzumovou poslední na vrcholné akci. Elitní střední spojka totiž s dlouholetým přítelem, fotbalistou Štěpánem Korešem, na červen příštího roku plánuje svatbu a pak přijdou na řadu zřejmě mateřské povinnosti. „Samozřejmě že jsme se bavili o rodině. Už mi bude třicet let, tak si myslím, že by na to už byl čas. Po sezoně začnu uvažovat o dítěti. Chtěla bych otěhotnět, ale nijak pevně dané to nemáme,“ říká rodačka z Písku.

Může to být váš poslední šampionát?
Možná jo, ale nechci předbíhat. Člověk neví, co bude za dva dny natož pak za půl roku. Já se snažím tady na mistrovství každý den užít. Nikdy nevíte, kdy budeme hrát na nějakém vrcholném šampionátu naposledy. Ale nikdy neříkám, že kdyby všechno klaplo, že se nevrátím.

Souvisí konec kariéry také s plánovanou svatbou?
Něco na tom bude. Se svým budoucím manželem jsme spolu téměř sedm let. V podstatě celou dobu jsme žili odděleně, on je profesionální fotbalista, hrál v Čechách první ligu a já jsem byla jeden rok ve Francii a pak v Německu, takže jsme měli vztah na dálku. Samozřejmě jsem byla hrozně šťastná, když mě požádal o ruku. Je to takový další krok a jsem za to moc ráda.
Svatba je v létě, takže je ještě dost času na přípravy, ale člověk už ji řešit musí. Ale nějak na to nespěcháme.

Už máte vybrané místo?
Bohužel ne. My máme problém v tom, že máme volno v jen jeden společný víkend, kdy můžeme svatbu udělat, a město Písek zrovna na toto datum nevypsalo termín, takže musíme řešit, jestli nás někdo takhle mimo oddávací dny vezme. Potřebujeme matrikářku, takže v tom je to složitější. Zatím se nám to nedaří, ale doufám, že nám někde vyjdou vstříc.



Věci okolo svatby řešíte vy nebo Štěpán? Nebo máte asistentku?
Zatím asistentku nemáme. Možná bych ale nějakou potřebovala. (smích) Zatím to všechno zvládám. Nedá si nic zatím vymyslet, protože nemáme ještě pevně daný termín. Od toho se potom bude všechno odvíjet. Doufám, že v lednu aspoň budu vědět termín a pak budu řešit další věci.

Zkouška šatů už byla?
Už jo, ale ještě jsem si nevybrala. (úsměv) Mám favority, ale ještě se chci podívat jinde.

Berete svatbu jako zásadní krok osobního života?
Myslím, že to je důležitý krok. Dlouho jsme žili odděleně, v srpnu Štěpán přijel do Německa, kde hraje čtvrtou ligu, takže už tohle byl první krok, protože předtím jsme spolu nikdy nebydleli. Až poslední půlrok spolu žijeme jako normální pár. (úsměv) Zatím to funguje, takže nemusíme mít z ničeho strach. Já jsem ale moc ráda, že jsme to takhle zvládli. Znám spoustu párů a sportovců, kterým vztah na dálku nevyšel.

Kde vás požádal o ruku?
Bylo to velmi romantické. Vůbec jsem to nečekala. Moje šťastné číslo je osmnáct a Štěpán v tu dobu ještě nebyl v Německu a snažil se mě s pomocí lidí z klubu dostat osmnáctého srpna do Prahy. Byla to taková habaďůra. Já jsem vlastně přijela z Německa a nevěděla jsem, co se bude dít a ten den v noci mě Štěpán u Pražského hradu požádal o ruku.

Byly i slzičky?
Jo, hned jak začal mluvit, začala jsem brečet. Bylo to moc pěkný a nečekala jsem to.

Říkala jste, že váš snoubenec komunikoval s trenérem. Jak to probíhalo?
Štěpán napsal mým dvěma slovenským spoluhráčkám z Thüringenu, které to domlouvaly s trenérem. Ony nevěděly, co mi mají říct, abych jela do Prahy, protože to bylo v týdnu. Tehdy jsem měla problémy s kolenem a trenér mi řekl, ať jedu za Štěpánem a doléčím koleno. Já jsem mu odpověděla, že musím být tady a musím to koleno pořádně vyléčit. Že prostě nikam nejedu, že potřebuji pomoc fyzioterapeuta. Vůbec tedy nevěděly, jak mě dostat do Prahy. Štěpán pak trochu zahrál na city, tak jsem jela.

To v bundesligovém klubu vychází vstříc každému snoubenci?
To nevím (úsměv). My máme ale v klubu opravdu dobré vztahy. Přísnější trenér by neměl pochopení. Realizační tým moc dobře ví, že pro hráčky je osobní život moc důležitý. Moc mi to všichni přáli. Trenér má partnerku Petru Popluhárovou, to je taky moje dobrá kamarádka. Komunikace takhle probíhala a vyšlo to.