„Musím udržet pořádek a disciplínu, aby na palubě neblbnuli. Někteří si myslí, že loď nelze převrhnout, což je zásadní chyba. Všichni musejí sedět. Kdyby někdo vyskočil a dostal lubem, tedy horním okrajem lodě po hlavě, může z toho být smrťák,“ vysvětluje jednasedmdesátiletý pádlař z Kojetína, který má doma sbírku medailí z evropských a světových šampionátů veteránů.

Hladinu rybníku Chmelník v Kelči při závodech dlouhých lodí s dračí hlavou na špici čeřilo deset posádek.

Dát je dohromady bývá občas fuška – amatérský tým kromě kormidelníka tvoří dvacet pádlařů, mezi nimi nejméně čtyři ženy, a bubeník, jenž údery na buben udává tempo. Dobrovolných hasičů je ale v Kelči tolik, že obsazení lodě nemusejí řešit. Proto také nechyběli na žádném z deseti ročníků.

„Jezdím s nimi třetí rok, předtím jsem nastupoval za Drink Team,“ říká pádlař Jakub Strnadel. Ani on není žádný zelenáč. Dříve byl členem dračího týmu v Hranicích na Moravě. Závodil s ním i na Grand Prix České republiky.

„Je to parta dvaceti lidí, kteří tvoří výborný kolektiv. Jezdíme pro zábavu. Je to makačka, obzvláště posledních dvacet metrů bývá náročných, ale užíváme si to,“ odhaluje kouzlo tohoto sportu.

Desetiletý Lukáš Bill usedl za buben poprvé.

„Oslovil mě zástupce týmu Ohnivý dech s tím, že mu dvě bubenice odřekly. Tak jsem to vzal,“ vypráví chlapec a s uznáním dodává, že jeho posádka je rychlá a dobrá. Premiéru s pádlem v ruce si odbyla také Barbora Smahlová.

„Myslela jsem si, že to bude horší. Cítím se super,“ prohlásila členka družstva místních hasičů.