V pravé poledne odstartuje z hasičského cvičiště na sto třicet mužů a žen, aby se poprali s nástrahami tratě, časem i sami se sebou. O pomyslné vavříny budou bojovat jednotlivci, páry a vícečlenná družstva.

„Běžecká část měla být o kilometr delší. Museli jsme ji zkrátit. Louka, přes kterou měli závodníci běžet, není posečená. Navíc všude leží spousta bahna. Beztak toho budou mít plné zuby,“ říká místostarosta Tomáš Mareček.

Jiří Herman pojede a poběží už počtvrté. Byl v partě osmi kamarádů, kteří se vyhecovali a sami pro sebe uspořádali nultý ročník. Od té doby startuje pravidelně. „Chci si vylepšit loňské umístění. Nikdy jsem neskončil na bedně, a nemyslím na ni ani letos. Budou tady lepší borci,“ uznává sportovně osmadvacetiletý truhlář.

Na závod se nijak zvlášť nepřipravuje. Když má po práci čas, sedne na kolo a projede se po okolí. Běh trénuje při fotbale. „Pro mnoho lidí je to spíše zábava. Domluví se, vytvoří tým a vsadí se, kdo bude rychlejší. Jako kdysi dva místní chlapi. Navzájem se povzbuzovali nápisy na tričkách: Láďo, makej! a Toníčku, zaber! Vsadili se o bečku piva,“ líčí úsměvnou historku místostarosta.

Přesto klobouk dolů před každým, kdo závod dokončí. Celkové převýšení cyklistické části se blíží osmi stům metrů. Sotva závodníci v depu odloží kolo, případně přezují tretry a naberou dech, čeká na ně nejtěžší stoupání. Běh do obávaného táhlého kopce nad hasičským cvičištěm může rozhodnout o vítězi.

„Hlavní ale je, ukázat lidem, kteří nejedou a jenom kibicují, že to jde,“ tvrdí Herman, jenž k účasti v závodu přemluvil starší sestru Martinu. „Loni závod kvůli technickým problémům s kolem nedokončila. Tentokrát jí s jeho přípravou pomůžu,“ ujišťuje bratr.