Padesátikilome­trovou trať volnou technikou dokončil i přes obrovské problémy, které jej potkaly. Jan Talaš měl na 19. kilometru pád, při kterém si zlomil lyži, hůlku a navíc si poranil nohu. Přesto nakonec cíl maratonu spatřil a pořádně si to vychutnal. V Japonsku pak po závodě zůstal dalších několik dní a kromě Sappora, kde se konal závod, se podíval i do hlavního města Tokia. Ale pojďme pěkně po pořádku.

Do Japonska se Jan Talaš vydal úplně sám. Vystartoval ve čtvrtek 11. února, na místo určení dorazil v pátek. „Letadlem jsem letěl nejprve do Tokia asi čtrnáct hodin, pak přestup do Sappora,“ popisuje dálkový běžec začátek dlouhé cesty, na které mu zabylo pořádně horko. „Měl jsem obrovské problémy s lyžemi. Nechtěli mi je vzít do letadla z Tokia do Sappora, musel jsem se na letišti dlouho dohadovat. Nakonec se vše vyřešilo jen deset minut před odletem,“ vzpomněl závodník horkou chvilku.

Poté, co dorazil do Sappora, si vyhledal ubytování v hotelu, který si objednal už z domova přes internet. Samotný závod se konal v neděli 14. února. A bylo to pořádné drama, jaké ani tak zkušený a protřelý závodník jako je Jan Talaš nepamatuje. Odstartovalo se v devět hodin ráno a valašský vyslanec si užíval krásného závodu až do osudného 19. kilometru. V něm přišel mírný sjezd, jakých Talaš absolvoval za život stovky, možná tisíce.

Jenže tentokrát přišla chyba a následný pád. „Sjel jsem ten osudný úsek asi o něco rychleji, než bylo potřeba. Zatáčku pod kopcem jsem trošku přetočil a už jsem byl na zemi. Při pádu jsem zlomil lyži, hůlku a bolestivě si narazil nohu,“ popsal Talaš momenty, které pak ovlivnily celý závod. Zbylých třicet (!) kilometrů do cíle byl obrovský boj, který Jan Talaš zvládl na jedničku.

„Pořadatelé mi po několika kilometrech podali náhradní hůlku, která ale byla o dvacet centimetrů kratší, než potřebuji. Ale bylo aspoň něco. O hodně větším problémem byla zlomená lyže, jejíž dvě poloviny držela pohromadě jen skluznice. Skoro vůbec se s tím nedalo jet, pořád to drhlo o sníh. Bylo to strašně těžké. Ale říkal jsem si, že když už tady jsem, tak to prostě dojedu za každou cenu,“ líčil Jan Talaš, jenž byl do té doby nejdále na maratonu v Kanadě.

Závod nakonec s vypětím všech sil dojel v čase 5 hodin a 44 minut. „Normálně jezdím něco přes tři hodiny. Ale tentokrát jsem od toho pádu jel prakticky jen rukama, bylo to opravdu strašně těžké. Na ty podmínky, které byly, to beru jako velký úspěch, že jsem vůbec dojel.“

Jan Talaš však stihl v zemi vycházejícího slunce mnohem více než jen lyžařský závod. „Hlavní bylo absolvovat maratón. Ale když už jsem byl v tak daleké zemi, zůstal jsem tam o něco déle.Celkově jsem asi čtyři dny byl v Sapporu a poté jsem se na další čtyři dny přesunul do Tokia. Byl to neuvěřitelný zážitek poznávat zemi s tolik odlišnou kulturou,“ svěřil se sportovec z Valašska, jehož Japonsko velmi zaujalo.

„Je to krásná země. Všude je čisto a pořádek. Ze Sappora do Tokia jsem kromě dvou standardních expresů jel i slavným šinkanzenem a byl to taky velký zážitek. Jsem moc rád, že jsem toho v Japonsku stihl tolik, budu na to dlouho vzpomínat,“ usmívá se čerstvý majitel tří zlatých medailí World loppet federation.