Sportovec z Valašska už totiž na běžkách absolvoval závody ve Spojených státech amerických, Kanadě nebo třeba v Asii, kde navštívil a pořádně si užil Japonsko. Dále například zvládl i desítky podniků v Evropě. Je držitelem tří zlatých medailí World loppet federation, z nich každá se uděluje za deset absolvovaných závodů po celém světě a vždy jeden musí být mimo Evropu. Jedno jediné mu ale pořád chybělo. Jedna destinace, jeden velmi vzdálený světadíl, na kterém se jezdí běžkařské maratonské závody federace World Loppet federation a který mu do úplné kompletní sbírky chyběl. Austrálie. A nyní se sen stal skutečností.

Jana Talaše čekala vůbec nejdelší a nejvzdálenější cesta života. Zatím se nejdál s lyžováním dostal do Japonska, kde v Sapporu absolvoval maratón. Nyní to však byla ještě úplně jiná káva. Do Austrálie to byla pořádná štreka více než 15 tisíc kilometrů. „Letěl jsem z Vídně asi pět hodin do Dubaje. Tam bylo pětihodinové čekání a pak patnáctihodinový let do Melbourne,“ popisuje Jan Talaš svoji dalekou cestu, kterou započal na konci srpna. V Melbourne však jeho cesta zdaleka nekončila. V hlavním městě australského státu Victoria by si v srpnu asi moc nezalyžoval. Za sněhem se tak musel vsetínský sportovec vydat ještě dále. „Z Melbourne jsem pokračoval autobusem něco přes 200 kilometrů do střediska Falls Creek, které je asi 1800 metrů nad mořem. Tam jsme měli ubytování v kempu a tam jsem zůstal čtyři dny,“ pokračuje Talaš.

V místě závodu si vsetínský běžec na lyžích několikrát zatrénoval a v sobotu 27. srpna se šlo na věc. Na více než tisícovku účastníků australského maratonu, který se jel pod názvem Kangaroo Hoppet, čekalo třicet kilometrů bruslařskou technikou v těžkém kopcovitém terénu. „Mělo se jet původně 42 kilometrů, ale zrovna dvakrát moc sběhu tam nebylo, tak byla trasa zkrácena na třicet kilometrů. Jel se desetikilometrový okruh třikrát a bylo to celkem těžké. Bylo tam několik stoupání, z nichž to největší bylo celkem těžké, asi jako u nás stoupání na Jabloňovou,“ usmíval se Talaš při vzpomínce na australský maraton.

Závod se povedl podle plánu

Třicet kilometrů zvládl Jan Talaš ujet za 2 hodiny a 42 minut a s takovým časem byl velmi spokojený. „Závod jsem si užíval a vychutnával naplno. Jel jsem v klidu svoje tempo, a i když byl sníh trochu měkčí, neměl jsem žádný problém,“ popsal Jan Talaš závod v Austrálii, tedy kontinentu, který mu jako poslední chyběl do jeho úctyhodné sbírky.

Melbourne jej naprosto uchvátilo

Když už se Jan Talaš dostal z Valašska do takto netradiční vzdálené destinace, rozhodně nechtěl hned po několikadenním pobytu a absolvování závodu hned cestovat domů. Podobně jako loni v Japonsku si i tentokrát pobyt výrazně prodloužil, aby poznal od Evropy tolik vzdálený kontinent. Ze zimního střediska Falls Creek se vydal zpátky do Melbourne, a právě čtyřmiliónová metropole se mu stala základnou pro další zhruba dvoutýdenní pobyt. Jan Talaš měl všechno promyšlené předem. Ubytování měl zařízené již dopředu a snažil se „u protinožců“ toho poznat a vidět co nejvíce. „Bydlel jsem kousek od centra, což bylo skvělé. Musím říct, že Melbourne bylo úžasné. Je to krásné město plné zeleně a obrovských a rozlehlých parků. Jezdily tam zadarmo vyhlídkové turistické tramvaje a autobusy po celém městě, takže člověk mohl skutečně poznat a vidět,“ líčí Vsetíňan svoje zážitky z Austrálie.

Potkal se také se svými krajany

Na druhém konci světa se Jan Talaš potkal i s krajany. „Našel jsem si v Melbourne sokolský Národní dům Čechů a Slováků, kde jsem se potkal s mnoha Čechoaustralany. Byla to skvělá zkušenost. Mnoho věcí mi poradili i ukázali. Zažili jsme spoustu zábavy a legrace, od tanečních večerů až po výlet k zálivu přímo u Melbourne nebo dvousetkilometrový výjezd k otevřenému oceánu. Přestože bylo v Austrálii v srpnu a v září, kdy jsem tam byl, jaro a nedalo se koupat, ale jen namočit nohy, byl to i přesto neuvěřitelný zážitek,“ rozplýval se 65letý sportovec.

Australským „výletem“ si Jan Talaš splnil velký sen. Právě Austrálie totiž byla posledním kontinentem, na kterém se jezdí maratóny World Loppet a na kterém ještě vsetínský borec nejel. Nyní si tedy může udělat fajku i u Austrálie. „Jsem moc rád, že se mi to podařilo splnit. Byla to po sportovní i životní stránce velká a krásná zkušenost. Chtěl bych poděkovat všem sponzorům a partnerům za pomoc, ale nejvíce městu Vsetín, panu Urbanovi ze Semetína, kteří mi přispěli největším dílem, a také panu Černockému a panu Jokešovi. Jsem rád za každou pomoc a podporu,“ dodal Jan Talaš.