I letos jsem s blížícím koncem školního roku raději několikrát a opakovaně upozorňovala nejenom mamku i taťku, ale i všechny babičky i dědečky, aby snad náhodou nezapomněli.

Slavnostní den začal generálkou

Dopoledne jsme měly „generálku“ a pozvaly do tělocvičny kamarády ze 4. tříd. To proto, abychom si vyzkoušely, jaké je to cvičit před publikem.
No a před druhou hodinou se tělocvična začala plnit maminkami, tatínky, babičkami, dědečky, ale i malými, či většími sourozenci.

A mě se z toho všeho nějak začal svírat žaludek. Nevím, jestli trémou nebo strachem, že na mě všichni zapomněli. Ale nakonec …hurá! Dorazili a dokonce včas! Cvičily jsme na koberci, kladině a také trampolíně. Některé z nás zvládly i obtížnější prvky, jako kotouly letmo či salta vpřed.

Nová sestava s hudbou

Novinkou byly sestavy s hudbou. Z toho jsme měly s holkama nějvětší strach, protože jsme si měly nejen zapamatovat spoustu cviků, ale ještě vše propojit s hudbou.

Vše dopadlo dobře

Nakonec jsme ale všechno zvládly a na závěr jsme dostaly diplom a sladkost Pro nás ale byla stejně ta největší odměna potlesk a pochvala našich blízkých. Babička měla slzy v očích, jo a děda, ten nám dokonce pomáhal uklízet nářadí! Prý, aby si zavzpomínal na svá mladá