„Trenér nám povolil jedno poobědové pivo, ale o alkoholu to nebylo! Já osobně měl jen kofolu. Do varu nás dostaly emoce,“ přiznává jeden z nejzkušenějších házenkářů Robe Milan Malina.

Současně odmítá, že by právě Zubřané díky poslední vydřené a šťastné výhře převzali otěže a roli favorita série. „Tím je dál Karviná, podívejte se na kurzy. (smích) Současně ale chceme navázat na poslední úspěch. Ze dvou zápasů se pokusíme alespoň jednou vyhrát a pak se uvidí,“ krotí přehnaný optimismus 33letý gólman Robe.

Kdy naposledy panovaly v zuberské kabině takové emoce, jako v neděli po výhře v Karviné?
Už dlouho ne. Naposledy v roce 2012, kdy jsme vybojovali poslední titul. S Karvinou to máme, co si pamatuji, na levačku – hromadu utkání jsme po velkém boji těsně prohráli – buď o gól nebo po sedmičkách. Už jsme byli frustrovaní, byl to komplex jako hrom. O to více to z nás v neděli spadlo, konečně jsme si mohli zařvat my, ne jen soupeř.

V utkání jste ale hned dvakrát přežili „klinickou smrt“. Kdy to bylo nejhorší?
Když jsme podruhé v sedmičkové loterii neproměnili hod a soupeř měl o dvě branky navrch. Dokonce jsem si v tu dobu myslel, že je hotovo, vymalováno. Dušan Palát mě ale uklidňoval, že stále můžeme srovnat a když také Karviná dvakrát vybouchla, vrátili jsme se do hry a do rozstřelu formou náhlé smrti.

Vítězný zákrok jste ale předvedl vy, když Solák neuspěl…
Popravdě jsem nechápal. Když jsem se po jeho technické střele otočil, viděl jsem, že je 30 centimetrů vedle tyče. Přemýšlel jsem, zda mám po ní skočit, ale rozum říkal, že ani ta nejvíce technicky stočená střela se do brány nemůže dostat. A taky to tak dopadlo! Uff. (smích)

V čem byl nedělní zápas jiný než ten sobotní?
V prvním duelu jsme se Šimonem nechytili nic, něco podobného se mi stalo ještě pod vedením trenéra Hargaše. Točili jsme se v bráně jako na kolotoči po pěti gólech, šli vždy opačně než balon a dohromady měli snad jen pět zákroků. Prostě hrůza. Přitom kluci dali třicet branek, klobouk dolů, ale my vyhořeli. V neděli jsme ale jako gólmani konečně zabrali, naopak Karviná působila unaveně a pak i zaskočeně. Ano, mají zkušený tým, ale fyzicky a výbušně na tom byl náš mladý výběr lépe. A když jsme měli i štěstí, naše výhra byla na světě.

Na neděli navíc trenér Tonar nominoval hned tři gólmany. Pomohlo vám to?
Byla to reakce na naši hroznou sobotu a vyplatila se. Hlavně při sedmičkách jsme dokonale soupeři zamotali hlavu. Naopak my gólmani si vybírali svou nominaci podle střelce – Šimon si věřil na Patzela, já na Soláka. A Štěpán Krůpa je děsil svou výškou. (Smích)

Trvala zpáteční cesta domů déle než obvykle? Byl důvod i na štamprli?
Emočně to bylo jako při oslavě titulu, ale kluci měli jen jedno pivko. Paradoxně jen u nealka jsme skončili my nejstarší – já totiž musel večer do práce na noční a Mira Jurka jezdí domů autem. Každopádně tu euforii a nadšení jsme si maximálně užili.

Stačil týmu jeden den volna v pondělí? 
Musel. Já s Pavlem Přikrylem a Orságem, který se přišel na nás podívat, jsme s manželkami udělali tečku za výhrou společnou procházkou. Od úterý ale již opět tvrdě makáme.

Co byste měli v týdnu pilovat?
Asi vše. (smích) Karviná na nás asi vletí, musíme se na jejich atak připravit. Základem bude pevná obrana, kterou musím v čele s Hybnerem a Dokoupilem pochválit.

Jaké slabiny Karviné úvodní dvojzápas ukázal?
To je složité, moc jich není. O to více se nyní musíme dál rvát o každý balon. Prostě se nevzdávat a nebát, i když nám teče do bot a prohráváme o tři góly. Největší odvahu ukázal Vápno (Mičkal – pozn. red.), když úspěšně i z těžkých pozic posílal balony přes celé hřiště do prázdné brány.

Teoreticky můžete sérii doma rozhodnout. Je to výhoda?
Favority v žádném případě nejsme! Ano, po dlouhé době jsme porazili v play-off Karvinou, ale prakticky je to náš nejméně oblíbený protivník. Nyní si užíváme euforii, ale současně moc dobře víme, že to doma žádné lážo plážo nebude! Nedělní euforie je za námi, nyní se musíme pokusit zrušit druhé prokletí a po téměř čtvrt století opět Karvinou v sérii play-off porazit. Bude to šichta, ale uděláme pro to maximum.

Bude velká nevýhoda, že nyní vám budou doma chybět fanoušci?
Popravdě to bude velká ztráta. Při vší úctě ke všem fanouškům, právě ti naši a karvinští patří k tomu nejlepšímu v republice, jsou nejvíce do házené zapálení. I díky svým výjezdům všude zaplňují haly, dýchají s týmem. Kdyby byla situace normální, jistě by o víkendu hala u nás praskala. Podmínky jsou tak stejné pro obě strany, výhoda našeho domácího prostředí tím padla.

Máte nějaký speciální předzápasový rituál? Jste pověrčivý?
(smích) Vůbec, žádné rituály nemám. Jen už nějakých deset let si beru stejné ponožky, nikdo na ně nesmí sahat. Ale samozřejmě je pravidelně peru. (smích)