„Byla to záchranářská mise. Nechtěl jsem, aby mě někdo plácal po ramenou. V danou chvíli byl Baník, který jsem měl jako každý Ostravák v srdci, ve špatném stavu. Nyní je ale ve správných rukou a daří se mu,“ těší úspěšného byznysmena.

Na fotbal nezanevřel. Nemá však už na něj čas. Kromě rodiny a šéfování interligové Poruby má také spoustu práce na svazu. Je jedním z devíti členů exekutivy, na starosti má hlavně ženský reprezentační tým a podporu rozvoje regionu. „Házenou jsem dříve hrával, a když se jí začala věnovat i dcera, začal jsem se angažovat ve vedení porubského klubu a dneska jsem tady. Mělo to postupný vývoj,“ říká Adámek.

Práce v klubu i úkolů na svazu má hodně. „Je to dlouhodobá záležitost. Musíme se zamakat na všem. Problémy se nevyřeší za rok ani za dva. Teď záleží na tom, jak se to povede zvládnout, protože členská základna ubývá ve všech sportech. Je to spíš společenský problém,“ prohlásil dvaapadesátiletý funkcionář.

Výzvy má však rád a před problémy neutíká. Chyb se nebojí, protože je dělá každý. „Já práci pro házenou beru jako oběť,“ tvrdí.
I když kolektivnímu sportu věnuje spoustu času a energie, navenek není Adámkova práce až tolik vidět. „Až doteď jsme řešili nějaké kauzy. Projekty se ale připravují. Já budu rád, když se prezidentu Chvalnému povede zajistit finance tak, abychom některé z nich mohli od příštího roku spustit,“ uvedl.

Peníze pro klub z Poruby umí známý podnikatel sehnat. Dobře vychází také s městem a krajem. „,Opravdu nás podporují hodně. Jsem rád, že rozdíl nemusím platit sám,“ usmívá se Adámek.

Zatímco v jiných koutech republiky házená nemá takové jméno, v Ostravě je vnímaná dobře. „Společně s basketbalem, volejbalem a florbalem jsme ve skupině hned za fotbalem a hokejem. I přes krátkou historii jsme dosáhli slušných výsledků. O nás se v Ostravě ví,“ chlubí se.

I přesto se ale české interligové týmy rovnat většině evropských soupeřů nemohou. Dlouhodobým problém je infrastruktura. Kromě hráček, trenérů, rozhodčích schází třeba také moderní haly. „Nevyřeší se to hned,“ ví Adámek.

Jak to funguje jinde ve světě, poznává známý činovník také v Brestu. Právě francouzské přístavní město hostí na letošním mistrovství Evropy skupinu D, ve které jsou právě české házenkářky. „Jsem tady za své a spíš na takové dovolené,“ usmívá se Adámek. „Manažer družstva je Klára Černá. Já jsem tu měl být i s manželkou a patnáctiměsíční dcerkou. Ta ale onemocněla, takže obě zůstaly doma,“ vysvětluje podnikatel, který má tři děti. Kromě házenkářky Petry také syna Michala a batole Sáru.

Když vedení ženského reprezentačního týmu potřebuje, rád vyhoví a pomůže. Jinak se až tolik neangažuje. Zápasy českého výběru ale bedlivě sleduje. Porážky bere s nadhledem. „Je to sport,“ mává rukou.

Rychlý konec si ani po neúspěšných vystoupeních s Rumunskem a Norskem ale nepřipouští. „Kdybychom nepostoupili ze skupiny, zklamání by to asi bylo, ale také to není fatální průser. Může se to stát. Holkám však věřím,“ zakončil povídání Adámek.