V mezinárodní konkurenci se stala nejlepší atletkou ročníku 2008. Letošní rok odstartovala opět v rychlém tempu. Ze Zahajovacích závodů mladšího žactva v Olomouci si minulý pátek přivezla tři medaile. Nejen o úspěších, ale i tvrdé dřině při tréninku a zvládání učiva v šesté třídě základní školy ve Valašské Polance si povídala v rozhovoru pro Deník.

Jak dlouho už závodíš za klub?

Asi něco přes rok. Za tu dobu jsem skákala, házela nebo běžela asi padesát závodů. Myslím, že z každého jsem si dovezla nějakou medaili. Vrcholem mého závodění byly Evropské dětské atletické hry v Brně, které byly v září. Přivezla jsem si dvě zlaté za běh a skok a jednu stříbrnou medaili za hod krikeťákem. A k tomu ocenění za nejlepší výkony.

To byly velké závody. Byla jsi nervózní?

Jen z šedesátky. Byla jsem třetí nejrychlejší a chtěla jsem vyhrát, abych měla nejlepší čas. Stresovalo mě to, pořád jsem myslela na to, že musím soupeřky předehnat. Ale povedlo se. Byla jsme tam i s našima. Dva dny jsem bojovala o kvalifikace a třetí den jsem ve finálových závodech vyhrála ty tři medaile.

Které medaile si nejvíce vážíš?

Asi té z Brna za tu šedesátku. Překonala jsem navíc svůj rekord, dostala jsem se na osm padesát jedna.

Která disciplína tě baví nejvíc?

Šedesátka a oštěp. Skok do dálky je nejtěžší na trénování. Je důležité, abych trefila krok, musím se na to soustředit.

Jak často vůbec trénuješ?

Třikrát týdně jezdím do Zlína. Mimo to chodím s taťkou na hřiště, kde hážeme oštěpem, krikeťákem a běháme. Taťka mi to stopuje. A ještě s ním doma posiluju. Dělám sedy-lehy, denně aspoň padesát a také dřepy.

Jak stíháš školu při takovém tréninku?

Úkoly dělám vždycky až navečer, protože ze školy jedu rovnou na trénink. Vracím se až mezi sedmou osmou. Pak dělám věci do školy, spát jdu kolem desáté a ráno vstávám o půl sedmé. A o víkendech jezdíme po závodech. Byla jsem třeba v Brně, Ostravě, Frýdku Místku nebo v Holešově.

To je zápřah. Jak ti jde ve škole učení?

Zatím to zvládám, měla jsem pět dvojek. Kromě tělocviku mě baví matika a zeměpis.

Sledují tvé závodění spolužáci?

Když získám nějaké medaile, tak jim je přinesu ukázat do školy. Chtějí je vidět, podporují mě, zajímá to spolužáky i učitele.

Díváš se na atletiku v televizi? Kdo je tvůj vzor?

Když je čas a nemám zrovna trénink, tak se dívám. Vzor je Usain Bolt, se kterým jsem se osobně setkala při Čokoládové tretře v Ostravě před dvěma roky. A pak ještě Tereza Kubajurová a Tereza Táborská. Jsou o rok o dva starší a snažím se je překonat.

Jak ses vůbec k atletice dostala?

Když jsem byla malá, běhala jsem všude. Jezdila jsem na chatu k babičce a dědovi na Jasenku. Pořád jsem skákala, babička mně furt říkala, ať nelétám, že pořád poskakuju a ať si na chvilku sednu. Tak jsem si řekla, že bych to mohla dělat pořádně. Naše učitelka tělocviku Drahomíra Hladká mě také podporovala a navrhla, ať dělám nějaký sport. A tak jsem začala s atletikou.

Kde byly atletické začátky?

Zkusila jsem to v atletickém klubu na Ohradě (ZŠ Vsetín, Ohrada – pozn. redakce), tam jsem byla asi rok. Bavilo mě to. Ale taťka říkal, že na Vsetíně nejsou podmínky, že tam není ani pořádný stadion. Tak jsem přestoupila do Zlína.

Co bude dál?

Na základce chci dělat atletiku pořád. Dál ještě nevím, kam půjdu do školy.

Za klub závodíš rok. Ale na závody jezdíš více než dva. Zažila jsi něco zajímavého?

Vzpomínám na začátky. Na Čokoládové tretře ve Vsetíně v roce 2017 jsem běžela v normálním plandavém tričku, kraťasech a v roztrhaných teniskách. Asi ze sto závodníků jsem doběhla třetí.

Dnes už máš pořádné vybavení?

Teď už mám nové tretry a přiléhavé oblečení. Je to důležité. V Ostravě mě nechtěli pustit do finále, protože jsem neměla dres. Trenér mi žádný nedal, teprve se dělal nebo co.

Všechno stojí hodně peněz. Cítíš zázemí rodiny?

Cítím. Na tréninky a závody se mnou jezdí rodiče, někdy i děda a babička. Podporují mě, rodiče musí kolikrát v práci brzy končit, nebo si brát volno. Toho si moc vážím.

OSOBNÍ MAXIMA:

běh 60 m 8.51 s

skok daleký 4,63 m

hod kriketovým míčkem 47,05 m

vrh koulí 2 kg 10,41 m

skok vysoký 1,22 m