Dinosauři mají pověst největších suchozemských predátorů v historii života. Přesto Zemi miliony let před nimi vládli jiní tvorové. A Jižní Americe dominoval Pampaphoneus biccai, který byl největší a nejkrvežíznivější masožravec své doby. Jednalo se o therapsida - tedy plaza blízce příbuzného pozdějším savcům.

Právě jeho fosilii archeologové našli na venkově v oblasti São Gabriel v Jižní Brazílii. „Zkamenělinu jsme našli v horninách středního permu, kde kosti nejsou až tak běžné, ale vždy příjemně překvapí,“ sdělil hlavní autor výzkumu Mateus A. Costa Santos v tiskové zprávě. Nedávnou studii o nálezu zveřejnili v časopise Zoological Journal of the Linnean Society.

Nečekaně zachovaná zkamenělina obsahuje kompletní 40 centimetrů velkou lebku a kosterní kosti, jako jsou žebra a kosti předních končetin. Pampaphoneus patřil rodu dinocefalů, kteří žili v období středního až svrchního permu na konci prvohorní éry, tedy těsně před největším vymíráním v dějinách Země, kdy zaniklo 86 procent všech živočišných druhů na planetě.

Dinocefalové byli středně velcí až velcí tvorové, kteří dosahovali podle serveru Phys.org téměř tří metrů a vážili kolem 400 kilogramů. Přestože v Rusku a v jižní Africe jsou tito živočichové dobře známí, v ostatních částech světa jsou vzácní.

Právě Pampaphoneus biccai je jediným známým druhem v Brazílii. „Nález nové lebky po tak dlouhé době byl nesmírně důležitý pro rozšíření našich znalostí o tomto zvířeti, které bylo dříve obtížné odlišit od jeho ruských příbuzných,“ sdělil Santos serveru IFLScience.

Studium lebky zkomplikoval covid

Vyjmutí lebky z kamene bylo náročné. Paleontolog a spoluautor Felipe Pinheiro na sociální síti X sdílel video, jak lebku opatrně vyprošťuje z horniny. Zkamenělinu z ní dostávali měsíc v kuse a kvůli pandemii trvalo další tři roky, než ji důkladně vyčistili a prozkoumali.

Pinheiro přirovnal ekologickou úlohu nalezeného druhu k roli dnešních velkých koček. „Byl to největší suchozemský predátor v Jižní Americe. Měl velké, ostré špičáky uzpůsobené k chytání kořisti. Jeho chrup a stavba lebky naznačují, že jeho čelisti dokázaly drtit kosti, podobně jako moderní hyeny,“ sdělil serveru CNet.

Savcovitý plaz podle spoluautorky studie Stephanie E. Pierceové vypadal jako drsná bestie, která musela vzbuzovat strach ve všem, co potkala. „Jeho objev je klíčem k nahlédnutí do struktury společenstev suchozemských ekosystémů těsně před největším masovým vymíráním všech dob,“ dodala vědkyně z Harvardu.

Nový exemplář je teprve druhou lebkou rodu Pampaphoneus, kterou archeologové v Jižní Americe objevili.