Před pár dny jsem na sociálních sítích zaznamenal oprášené volání moravských separatistů dožadujících se odtržení Moravy od Čech. Ale jak by asi tak vypadala taková samostatná budoucnost? Vzápětí se ozvou Slezané, že nechtějí mít nic společného s Moravou, a pak bude řada na Bolkovi Polívkovi, aby inicioval odtržení Valašského království. Vypadá to jako komický scénář a snad to v této rovině i zůstane. Přesto… Mám neodbytný pocit, že jsme si začali plést hrdý patriotismus s nesmyslným separatismem.

Jsem hrdý Moravan. Jsem pyšný na naše tradice, zvyky, nářečí i kroje. Jako vyzvánění na mobil jsem si stáhl písničku cimbálové muziky, a když mi někdo zavolá a já jsem zrovna v Praze, pyšně nechám dohrát celé vyzvánění, aby to všichni kolem slyšeli. Možná dětinské. Ale to vše považuji za patřičný moravský patriotismus.

Tvrdě odsuzuji veškeré řeči a snahy o osamostatnění Moravy. Odmítám drolení naší už tak malé zemičky na jakékoliv jiné celky. Nechci jakoukoliv autonomii jakéhokoliv celku. Veškeré tříštění moci totiž vede k chaosu a poklesu moci už tak nepříliš vlivného státu.

Vezměme, prosím, rozum do hrsti. Nenechejme se strhnout hloupou vlnou separatismu. Ani v rovině pouhých řečí.