Vzpomněla jsem si na tátu, jak s prutem v ruce celé dny postával u řeky, aby ho máma nakonec vyplísnila, že domů nic nepřinesl. Nebraly, no. Říkal vždycky. Já ale věděla svoje. Ryby, co chytil, házel zpátky do vody. Lovil, protože měl radost, když přelstil potočáky. Nechtěl pstruhy jíst. Pamatuji, že za mého dětství bylo v řekách ryb dost. Dnes by táta snad ani nemusel lhát, když by přišel domů s prázdnou. Zástupci Petrova cechu o tom vědí své. Fakt neberou. Nejsou. Stejně jako kdysi například banány nebo toaleťák.

SOUVISEJÍCÍ Rybářům začala pstruhová sezona, ryb je ale málo