Císař pán chtěl asi mít všecky Valachy takříkajíc pod politickým dozorem. Tož když hodování, tak v jeden den všeci. I když rebelové z Valašska hned začali slavit císařské aj ty tradiční, opěvující místního svatého, martinské posvícení do tohoto ranku až na myslím jednu nebo dvě výjimky nepatří.

Pak se hromadně začala v posledních letech propagovat ta novodobá, trochu komerční, tradice svatomartinských vín. Pro pravověrné Valachy tedy rovněž nevyužitelná. Vinohrady na horách nemáme, a když, tak jenom jako výstřednost nudících se intelektuálních pěstitelů.

Jediná svatomartinská tradice, na kterou si jako děcko pamatuji, bylo očekávání příjezdu onoho světce na bílém koni. To nás babička už ráno hnala z cích (peřin, pozn. valašské redakce) a se slovy, podívajte, svatý Martin přijel na bílém koni, nám přistrkovala židličku k oknu, abychom si tu bílou nádheru pořádně prohlédli.

Letos ten svatý přivolávač sněhové nadílky podle předpovědí zřejmě koně nechá ve stáji. Sáňky a vzpomínky tedy zatým schovám doma a vyrazím na ty husí dobroty a okoštuju mladé víno. Letos se na ně těším obzvlášť. Neurodilo se totiž švestek, tak kdo by stál o sníh, když se není čím zahřát?