Zvenku se to jeví, a správci toku se tím i tak prezentují, že chrání Přerovsko a částečně i Olomoucko před velkou vodou. To je jistě bohulibý počin. My na horách, chcete-li na horních tocích obou Bečev, tedy té Rožnovské i Vsetínské, to však vidíme trochu jinak. Voda z hor totiž mizí. Zatímco ještě před dvaceti lety bylo vody plus minus dostatek, nyní nám každoročně v potocích kapou v létě pstruzi a děcka se nemají kde osvěžit. O hladinách spodní vody ani nemluvě.

Ani v zimě to v potocích už není žádná sláva. Už od osmdesátých let se totiž na horách toky regulují, tedy napřimují, a předtím se ještě i meliorovalo, tedy se odvodňovaly mokřiny v krajině a ničily remízky a meze. No a od devadesátého sedmého, od té velké povodně, se prostě dala zelená regulačním počinům na řekách úplně. Zmizely splávky, zmizely tůně, zmizely meandry, zátočiny i slepá ramena potoků i větších řek. A s nimi i ty ryby.

Heslo dne totiž zní, dostat vodu z krajiny co nejrychleji a nejefektivněji. Proto jsou dna vodních toků vyrovnána a upěchována kameny. Když pak náhodou napadne sníh, nebo trochu zaprší, voda, která má zůstat v krajině, letí korytem a dělá pak paseku na dolních tocích. Proto se musí zřejmě stavět i ty záchytné přehrady. Aby někde ta voda alespoň na chvilku zůstala. Přitom by stačilo mít rozum stejně, jak měli naši předkové. Nebudovali domy v záplavových zónách či místech, kde se vědělo, že se voda do léta zdrží. Ještě spíš nestavěli vodě překážky, aby zůstala. Jenže takový systém je příliš „levný" na dnešní dobu a nikomu zisk nepřinese.

Související Voda mizí z krajiny, na tocích chybí splavy, jež by ji zadrželyNová nádrž na Bečvě je prý nesmysl