Na to, že někdo chodníky a silnice posype, se totiž spoléhat nemůžu. No považte. Třeba včera ráno jsem vyšla z baráku a všimla si, jak to důchodcům klouže. Jedna z babiček jdoucích z nedalekého obchodu mi doslova upadla k nohám. Musela jsem ji pak doprovodit i s nákupy domů. Měla jsem o ni strach. Do práce jsem přišla pozdě, naštěstí mám ale laskavého šéfa, který z toho nevyvodil důsledky.

Přes den jsem se držela v kanceláři, večer jsem ale s autem uvázla ve valašskomeziříčských Hulincích. Kamiony jedoucí nahoru totiž nebyly schopny kopec vyjet, tahače jedoucí dolů zase nebyly schopny kopec sjet. Stála jsem na místě asi půl hodiny, než se provoz obnovil. Domů jsem přijela pozdě, naštěstí ale mám laskavého syna, který už měl večeři na stole.

Omlouvám se všem, co na mě teď musí čekat. Včas začnu chodit, až rozkvetou sněženky.