Ploštinská apokalypsa znovu ožívá. Pasekáře upalovali zaživa v jejich domech

Po třech letech absolvoval obnovu památník připomínající zvěrstva v osadě Ploština a jejím okolí na konci 2. světové války. Abychom pochopili význam této piety, připomeňme si, že jde o memento událostí, které se tam staly ve čtvrtek 19. dubna 1945.

Tehdy 220 členů policejního komanda SS vyrazilo z Vizovic směrem k osadě Ploština. Vedli je tam zrádci Oldřich Baťa a František Machů, kteří den předtím zběhli od tamního partyzánského oddílu. Ještě než ozbrojenci stačili dorazit do osady pod vrchem Klášťov, odkud mezitím partyzáni utekli do lesů, postupně cestou zastřelili pět nic netušících lidí.

Svobody se nedočkali, ale v myslích byli s námi

Na Ploštině mezi pasekáři pak esesmani rozpoutali peklo. Bili je do krve, zapalovali jejich domy, zaháněli je do hořících stavení, stříleli a zaživa upalovali. Povražděno tam v ten den bylo 24 lidí.

Masakr i vše co mu předcházelo, dopodrobna popsal v knize Smrt si říká Engelchen její autor Ladislav Mňačko. A nemohlo být přesnějšího hodnotitele oné události. Mňačko, rodák z nedalekých Valašských Klobouk, byl totiž v té době členem onoho partyzánského oddílu, který se z Ploštiny těsně před tím stáhl, aniž nebožákům pomohl nebo je ochránil.

Hradišťská věznice se umí zažrat pod kůži. Poslední šance k prohlídce

Až mrazí z Mňačkových slov, jimiž se snaží očistit svůj pocit viny za neschopnost zabránit ploštinské tragédii. Každému, kdo si chce udělat co nejobjektivnější obrázek o tom, jak fungoval život v partyzánské skupině na konci války i jak se s ploštinským traumatem vyrovnává jeden z partyzánů, jenž upálené pasekáře osobně znal, doporučuji přečíst knihu Smrt si říká Engelchen.

Následně bude takto informovaný návštěvník Ploštinu vnímat zcela jiným pohledem. Vědomí podrobností se mu stane sžíravě spolehlivým průvodcem po místě, kde zběsilé komando vraždilo, bezbranní lidé v bolestech umírali a partyzáni tuto apokalypsu sledovali z bezpečí svého vzdáleného úkrytu…