Po celých několik desítek let stát hradí platy duchovním, platí i jejich sociální zabezpečení a starobní důchody.

Teď je trendem po vzoru moderních zemí rozvazovat majetkové propojení mezi státem a církvemi. A s tím souvisí již několik let stále dokola omílané citlivé téma církevních restitucí. Vše se propočítává, dokazuje a odhaduje, až se v tom nikdo pořádně nevyzná.

Stát pochopitelně chce církvím vrátit co nejméně, církve chtějí zpět logicky (ač často v rozporu s filozofií chudoby prvotní církve) co nejvíce. Na druhou stranu brát někomu právo na něco, co mu bylo násilně odebráno, není zcela ideální.

Otázkou však zůstává, co si církevní instituce, k nimž se v současné době u nás hlásí přibližně 10 procent obyvatelstva, s takovým množstvím pozemků, budov a peněz počnou. Doba je jiná. Nejvyšší hodnotou už není bůh a moc církve v dnešní společnosti upadá. A možná se v momentě, kdy stát církvím vrátí poslední budovu, poslední les a splatí poslední korunu, nebudeme stačit divit, jak rychle se v Česku objeví nové, silné a veřejnou správou jen těžce kontrolovatelné lobby.

Související Augustiniáni žádají lesy v Karlovicích

Autor: Martina Havlíková