Pověstným hřebíkem do rakve mezilidské úcty je pro mne zkušenost, kterou jsem získal o víkendu. V sobotu večer ohlásila média jméno nového prezidenta. To, co se vzápětí rozjelo na sociálních sítích a internetových diskusích, vypadalo jako útok hackerů s chorou myslí. Sprosté nadávky směřující na hlavu toho či onoho se hrnuly vrchem spodem. Stavidla sprostoty bez argumentů, bez jakékoliv špetky solidnosti, se plně otevřela. A to vše, samozřejmě, anonymně či pod smyšlenými jmény. Kolik nenávisti se během pár minut vyhrnulo do interaktivního světa, to je nezměřitelné. Rád bych zdůraznil jeden fakt. Velký rozdíl je říci veřejně svůj názor, ať už jakkoliv tvrdý, anebo bohapustě plít anonymní zlobu. Virtuální prostor dává názorovým zbabělcům ideální možnost schovávat se do anonymity či za identitu někoho jiného. Ale už to samo o sobě svědčí o pokřiveném postoji. Nebo o absenci jakékoliv občanské statečnosti. V obou případech nejde o nešvar virtuálního světa, nýbrž o závažný problém lidského charakteru. A budeme-li k virtuálnímu pokrytectví přistupovat způsobem, že je to na webu přeci běžné, a tedy asi normální, křivíme i svůj vlastní charakter.

Autor: Martin Nevyjel, divizní šéfredaktor

Související Pošlete vzkaz či gratulaci novému prezidentovi