Protože klekánice sebraly každého, koho po utichnutí zvonu nachytaly venku. Když se rozhoupe zvon v jinou dobu než v poledne a večer, na okamžik se mi zastaví srdce. To proto, že ohlašuje smrt někoho v dědině… Zvonička u nás skutečně dýchá s rytmem života svých obyvatel. Jako děcka jsme se tam učili kouřit a když byla doba před Mikulášem, v maskách čertů jsme vybíhali právě odtud. A když jsme zvonek rozklinkali „nazdařbůh“, facek bylo nepočítaně. Jednou dostal prý i pan zvoník. To když se v hospodě chlapi složili, ať zazvoní, když hokejisti vyhráli v Naganu.

Související článek: Zvonice se vracejí do dědin