Už jsem si ale zvykla. A je proto otázka, jak novou podobu náměstí přijmu. Přece jen, zvyk je železná košile a viděla jsem mnoho míst, které nezdařené polistopadové rekonstrukce ještě více znehodnotily.

Chci ale věřit, že o co byly zásahy komunistů do architektury města necitlivější, o to bude rekonstrukce náměstí pod taktovkou pražského MOBA studia citlivější.

A chci taky věřit, že se bojím zbytečně. Že nové náměstí se stane modelem pro další architekty, jak zdárně přeměnit minulost na budoucnost.

Čtěte také:

Náměstí Svobody: v místě, kde žhne asfalt, porostou stromy