Názory redaktorů Valašského deníku klikni ZDE

Ostrůvky pevné půdy uprostřed vody, na nichž se tísnila vyděšená zvířata. Lidé na pokraji tělesných a duševních sil. Trosky domů, chalup, chat. Louky a pole uvězněné pod nánosy toho, co rozvodněná řeka vzala s sebou. Stromy, nábytek, auta, koleje, mosty, ploty. Bylo to poprvé, co jsem pohlédla do tváře apokalypsy. Podruhé to bylo v roce 2009. Potřetí loni. Co bude letos? A co příští rok?
Nedivím se, že lidé v Juřince nemůžou spát, když dlouho prší nebo když rychle odtává z kopců sníh. Na konci srpna by si ale mohli oddechnout. Proti velké vodě je v té době už bude chránit hráz. Naštěstí.