V prváku jsem se ještě utěšovala tím, že by mě to mohlo bavit. Poté, co jsem však na první hodině praxe dostala od legendárního pana Gabryše asi deset pětek a k tomu ještě několik šestek, jsem věděla, že stavařina není pro mě.

Deskriptiva mě potom nalomila. Úplně mě dorazila matematika.

Naopak ráda vzpomínám na hodiny češtiny s paní učitelkou Podešvovou, které jsem vděčná za jedničku ze slohovky a nakonec i z maturity.

Když si ale odmyslím všechno to učení a noci plné rýsování, užila jsem si na střední kopec srandy. Všechny ty výlety, lyžáky, vodáky, to už nic nepředčí. Našla jsem zde nejlepší kamarády.

A vzpomínky? Nakonec mi zbyly pouze ty dobré. Vzpomínky, které mi zůstanou do konce života.

Související Meziříčská „stavebka" stojí 140 let