Sotva napadne deset centimetrů bílého poprašku, panikaříme, odmítáme vyjet z garáží, a pokud se na cestu přece jen vydáme, celou ji pronadáváme.

Pamatuji si, jak jsme jezdili před třiceti lety v zimě do Beskyd na chatu. Měli jsme stopětku, a přesto jsme vždy dojeli. A to silničáři nebyli tak pracovití jako dnes.

Jezdili jsme neprohrnutými cestami, závějemi, přes ledové krusty. A když nám to do kopce nejelo, táta nahoru autem se zadním náhonem vycouval.

Přes všechny ty nesnáze jsem ho ale nikdy neslyšela říct, že odmítá vyjet, protože napadl sníh. Přemýšlím, kdyby žil, co by si o dnešní době myslel.